Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa schodech
Autor
Appendix
Je pěkné nestarat se o problémy, které nejsou naše, já to tak dělám. Ještě lepší je o nich nevědět to dělají všichni. Dnes ve městě mě zastavila holka co prodávala nějaký přívěšek nebo co, že prý přispěju na (ani už nevím co). Je to jedno ať jsou to černoši v africe, ať je to výzkum HIV cokoliv. Řekl jsem že ne, vždycky řeknu ne. To samo o sobě nic není, ale její pohled jež mnou opovrhoval mne inspiroval k tomuto minidílku.. Byla to úsměcná situace, vždycky je.
Parta okupovala prostor vchodových schodů. Armie Foukal na trubku chaotické melodie. Většina byla pro, měli to rádi. Pouze Ruda nejevil známky spokojenosti, byl na to příliš perfektcionalistický. Jeho tvář byla pokřivena úšklebkem. Bylo vedro, dusno. Lenost celého dne se vznášela všude kolem. Herb se zaměřil na stereotyp. Gunter již nějakou dobu ve stejných intervalech škrtá mincí o schod. Pedro ve dvojkovém rytmu buší palcem do svého stehna. Kristiánovi při každém nádechu zapíská nos. Armie začal opakovat dokola jednu melodii. Herb nemá stereotyp rád, ale horko je takové, že nemá smysl reagovat.
Deset tisíc kilometrů západně, umírá mnoho lidí, zemětřesení ovšem nekončí a tak jich ještě mnoho padne.
Jinde zase právě muž v autobuse odpálí bombu a zahyne sedm lidí, patnáct je těžce raněných, malá holčička zahyne o dva dny později na následky poranění hlavy.
V Etiopii nastává období maximálního sucha, toto léto nepřežije tisíce tamnějších obyvatel, matka která právě porodila své druhé dítě umírá vyčerpáním, je jí šestnáct.
Armie přestal hrát, což potěšilo Rudu. Gunter přestal do rytmu škrtat mincí o schod a Kristián se vysmrkal, což potěšilo Herba. Pedro ještě chvíli bušil palcem do svého stehna. Pak přestal..
Tak co?
Nic, už je pozdě.
Jdeme?
Jo.
Tak zase zítra.
Dobře
Tak ahoj
Čau.
Čau.
Mějte se
Jo nazdar...