krasojízda s květinami

Krásný den, překrásný večer...
Jela jsem se project na kole, krásně svítilo slunce, jak já miluju slunce.. jeho paprsky, jeho sílu...
...Miluju ho..
Tak tedy jsem jela na kole, občas zafoukal vítr, aby mi dal vědět, že se už pomalu blíží večer.. Jela jsem pomalu, žádná auta (snad kvůli fotbalu?) , žádní lidé, nic..
Já, mé kolo, slunce, a vlčí máky na poli..
Tak jsem tedy slezla z kola , nechala ho ležet u té dokonale prázdné nefrekventované silnice, a šla si natrhat květiny. Jak já miluju vlčí máky, jak já miluju kytky.  Jak já miluju tyhle prosluněné dny.
Znovu jsem nasedla na kolo, a v jedné ruce jsem držela ty úžasné červené květiny.. Dojela jsem domů, květiny dala do vázy a položila si je na stůl v pokoji.
Bylo mi krásně, jako mi ještě nikdy nebylo. Nikdy v posledních dnech, a jsem za to moc ráda. Jsem za to vděčná, i když vlastně ani nevím komu. Komu bychom měli být vděčni za ten optimismus? I když.. je tohle všechno optimismus?
A tak jsem děkovala slunci.
Vlčím mákům.
Zelené trávě.
Vodní dýmce.
Mé knížce.
Děkovala jsem dnešnímu dni.
Možná jsem šílená, asi jo...
Ale užívám si to.
+++
++
+