Je-li peklo plné, pak bude Ďábel chodit po Zemi!

Někdy se rozeběhnu proti zdi, a tiše, velmi tiše, si broukám: lalala. Nu což zase jsem narazil a co bude dál, plakat nemá cenu, opravdu nemá. A tak se oklepu, opráším nohavice, dám se do klusu, přecházím v rychlý běh a už sprintuju a zase buch: "Kurva!" - zase to nevyšlo stále žiju.

Co jen si počít s tím bordelem v hlavě a ejhle, tady se válej moje staré ponožky - no nekecej, že ještě nesmrdí. Mám já to ale štěstí. Vklouznu do nich a hurá zpátky ke zdi. BUCH - zase nic?!

Hmm když nepomohly ponožky, tak potom co tedy? Ptám se sám sebe a napadá mě jediné: rukavice. Sháním se kolem po rukavicích a už je vidím , jak se pro ně skláním pod stůl, řachnu se do hlavy a ležim. Tuhej jak žádnej druhej - já věděl, že rukavice jsou to pravý ořechový!!!