Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

zas

19. 06. 2006
0
0
630
Autor
nikitina

vím, že to má chyby, ale chtělo to ven tak sorry

Vracím se k Tobě zas a zas,

jako se vrací slunce jas.

Vím, že to opět budu snášet těžce.

Tvůj pohled svede mě lehce.

 

Znovu jsem povolila svému chtíči,

abych z Tebe byla v pi*i.

Jsi jediný, kdo se mnou může tak mávat,

komu můžu svoje tělo dávat.

 

Nevěřím, že nevíš co chci a cítím,

že pro Tebe jak slunce svítím

Že jen Ty´s dokázal se mnou vše možné,

že city jsou s láskou totožné.

 

Bráním se pocitu, že Tebe miluji

svůj rozum tak zrazuji.

Srdce mi puká, když to nemůžu vyslovit...

Bylo lehké mě zase ulovit.

 

Nevzdoruji Tvým vášnivým pohledům,

za dotek Tvůj dám ruku, dám dům.

Do ucha mi Tvůj dech šeptá,

vím, že zase budu děvka lehká....

 

Zas ležím vedle Tebe po milování divokém

slyším Tvůj dech a tulím se bokem.

Tulím se jen kouskem těla,

i když tulit se chci celá.

 

 

Neodolám Ti zas a zas,

nevyléčí mě ani ten čas.

Miluji naši nespoutanou vášeň těl

Možná to tak osud chtěl......?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru