Let mý

To závan větru prohrábnul mi vlasy když vzpomínka se v spáncích vzbudila a skrze hlavu duše vzpomněla si to závan větru průvan do záclony mi oknem vletěl noci na křídlech rozezněl tóny dávných symfonií co tělem proudí až se tají dech to závan větru jako když tě hladí dlaň matčina a zatímco ty spíš tvá duše v tobě úzkostný boj svádí mi steskem žhnoucí tváře ochladil to závan větru pojednou mi vadí svědkem že stal se – svědkem že‘s tu byl

---