Gornok a mág

Přes louku se nesl řev.

Gornok nabil balistu. Jeho přítel zamířil a dal pokyn. Přes metr dlouhý šíp vyletěl z obléhací zbraně. Na hradbách někdo strašlivě zakřičel.

„Zase vedle, sakra.“

„Je na nás moc rychlý,“ konstatoval Titěra.

„Moc rychlý? Lepší trpaslíky s takovouhle výbavou nenajdeš! Jsme nejlepší!“

„Tak jak to, že ses netrefil?“ otázal se Pagis

„Nejspíš vítr,“ zabručel Gornok. Před kouzelníkem měl určitý respekt. Nebylo to dlouho, co vyletěl padesát metrů do vzduchu díky magii.

Pagis se usmál. „To spíš ovládá kouzla. Tím odklonil ten klacek.“

„Prý klacek. Chtěl bych vidět tebe,“ promluvil Titěra.

„Uvidíš!“ odpověděl Pagis s úsměvem.

Z hradební věže vylétla sprška kamenů. Jeden z nich letěl na mága. Gornok nastavil sekyru a odklonil kámen. Při tom pocítil na zátylku svrbění kůže. Z čarodějových očí vyšlehl blesk přímo na zlatou létající skvrnu. Když drak zjistil, že na něj sviští modrý plamen, odklonil se tak, aby kouzlo zasáhlo záda.

Teď udělal chybu, pomyslel si Gornok. Mágův výtvor zasáhne míchu a znehybní tak kostru a tělo.

Jenže to se nestalo. Paprsek se odrazil od kouzelných šupin zpět na mága, ale zvětšil se. Čaroděj aktivoval štít, aby jím vytvořené kouzlo, které drak poslal zpátky na Pagise, odrazil na zvíře. Drak udělal to samé. Jeden a ten samý blesk se pořád odrážel od jednoho magického štítu sem a tam a nabýval na síle.

Celá bitva znehybněla a dívala se na tu scénku. Každý z obou rivalů čekal, až tomu druhému dojdou síly na odražení tak velkého blesku. Ten už měl průměr jednoho sáhu z původního coulu. Tento souboj však přerušili obránci. Technici, kteří nevěděli, co se děje na bojišti od vnitřní strany hradeb vypálili z trebuchetu. Kámen zasáhl nepozorného draka a smetl jej ze vzduchu. Mezitím metrová koule z čediče zničila katapulty a jiné obléhací stroje útočníků. Drak se nezadržitelně řítil na Pagise a zavalil jej tlapou. Na hlavu mu dopadla druhá střela a omráčila ho.

Mezitím 2 sáhy široký paprsek narazil do hradeb. Ty se rozletěly a kusy opevnění zabíjely a zraňovaly všechny vojáky a techniky.

Na kopci se objevil Theodorus. Neutrální mág, který kdysi sloužil u poraženého krále Malajska Silného, roztáhl ruce a začal křičet složitá nesrozumitelná slova.

Když to Gornok uviděl, popadl Titěru a utíkal k mocnému mágovi.

„Kam to běžíš, ty blázne? Tam je přece on! Zabije nás, jestli se k němu přiblížíme!“ vřískl na něj.

Gornok odpověděl křikem:

„U všech zlatých dolů, on ani neví, že jsme tady. Nevnímá nás, když tvoří to svoje kouzlo! Víš, co se říká. Pod svíčkou bývá tma. Je tak zabrán do svého umění, že si nás nevšimne!“

„Jak to můžeš vědět?“ otázal se zmateně Titěra.

„Myslíš, že bude střílet bleskem na jednoho člověka jako Pagis? Ani náhodou! Ten si připravuje nejmíň nějaký pád meteoritů! Jen pojď k němu, sebe přece nezasáhne,“ vysvětloval mu.

Oba tedy běželi ke kouzlícímu mágovi a schovali se za něj. Trpaslík měl pravdu. Zanedlouho začaly z nebe padat obrovské ohnivé koule. Ničily obě strany armády, město, celé bojiště. Jen Theodorovi a omráčenému drakovi se vyhýbaly.

Brzy bylo po všem. Tvůrce této zkázy se probral a přikázal těm dvěma trpaslíkům, aby šli za ním. Mířil k drakovi. Zastavil se u něj a chvíli přemýšlel. Pak oběma nařídil, aby probudili draka.

„Cože? Já myslel, že ho máme zabít a ne křísit!“

„Když to neuděláš, tvůj přítel zemře. Nedostaneš mrtvého draka ze země.“

A tak, dřív než stačil kdokoli cokoli udělat, Gornok vzal svou sekeru a usekl drakovi spár na noze!

Drakovy reflexy a pud agresivní rychlé obrany udělaly své. Tlapa se vymrštila a odhodila trpaslíka stranou. Pak se pokusil plaz vstát, ale nepovedlo se mu to.

„Jak ti je?“ otázal se Theodorus draka.

Nemůžu se zvednout. Jsem moc vyčerpaný po boji s tím kouzelníkem. A po ráně šutrem. A necítím spár na tlapě. Ten zakrslík mi ho usekl.

Zaznělo to všem v hlavách. Gornok překvapeně vyjekl. To promluvil ten drak! blesklo mu hlavou.

Ano, to jsem řekl já!

Zase se ozval ten hlas.

„Jak to děláš?“ zeptal se užaslý Titěra.

To bys nepochopil. Je to jedna z našich schopností, mluvit myšlenkami. Ani my pořádně nevíme, jak to děláme. Možná, že tak Nejvyšší by to věděl-

„A dost! Už jsi jim toho řekl hodně. Až moc, na můj vkus,“ vyštěkl Theodorus.

A není to jedno? Já myslel, že je zabijeme.

Mág se zamyslel. „Nejspíš ano. Vlastně určitě ano. Udělej to hned.“

A jak asi, když se nemůžu ani pohnout?

Čaroděj zaklel. „Musíme počkat, až nebudeš tak vyčerpaný.“

Do té doby se o mne mohou starat.

„Nebudu riskovat to, že tě někdy ve spánku zabijí.“

No, když je odzbrojíme a pohrozíme, že je zabijeme, jestli něco udělají… Ten pode mnou je už stejně nejspíš mrtvý…

„Ne! když je nechceš zabít, udělám to sám!“ vykřikl Theodorus.

Theodorus se podíval na Titěru, z očí mu vyšlehly blesky a zasáhly ho do hrudi. Trpaslík padl mrtvý k zemi. Gornok bleskurychle hodil sekerou a zasáhl mága mezi oči. Ten spadl na záda. Nejspíš už nebyl mezi živými. Drak vše bezmocně sledoval. Gornok s k němu otočil.

„Teď ty!“ křikl a rozmáchl se sekerou drakovi přímo mezi oči. Sekera se však zasekla ve vzduchu jako do dřeva.

„Ne… Nech ho být…“ ozvalo se zpod draka tiše. Pagis z posledních sil udržoval magický štít, který chránil draka. „Jedině on… mne může… vyléčit. Jeho drápy jsou… magicky otráveny. Neexistuje na to lék, jedině… ten samý drak… co to udělal, to může odvolat.“

Má pravdu. Jestliže mne zabiješ, tvůj přítel zemře.

Gornok stáhl ruku se sekerou. „Ale vyléčíš ho,“ řekl varovně.

Bez problémů. Jestli se ti ovšem podaří mne odtáhnout z něj.

Trpaslík přemýšlel. Odtáhnout draka je s jeho váhou téměř nemožné. Nevěděl, jak to má udělat.

Vím, na co myslíš. Když provedete magický rituál, půjde to. Musíte ale rychle připravit Theodoruse, dokud z něj nevyprchala veškerá energie. Když totiž jakýkoli kouzelník zemře, uvolní se z jeho těla a mysli takové množství magické energie, jakou měl zaživa. Tento rituál mi dovolí, abych ji mohl vstřebat.

Pak dal drak Gornokovi pokyny, co má dělat. Trpaslík bezeslova připravil různé větvičky, přírodní pomůcky a magické předměty z Pagisova tlumoku. Vytáhl zvláštní, asi 30 sáhů dlouhý provázek, modrý kámen, který slabě svítil, několik bronzových kolíků a dvě ocelové velké jehly. Jak mu nařídil drak, zabouchal kolíky do země kolem draka a mrtvého mága. Pak mezi ně zaházel větvičky a provázkem přivázal jehly. Jehly i s provázkem obmotal lehce kolem každého kolíku, až vytvořily jakousi elipsu ohraničující draka a Theoroduse. Jeden konec jehly zabodl do Therodusovy hrudi, druhý do drakova zraněného drápu. Modrý kámen položil na mágovu hruď.

„Hotovo,“ prohlásil Gornok.

Výborně, rituál je připraven. Už cítím, jak do mne proudí energie.

A skutečně. Modrá koule zářila čím dál více, provázek se napnul a začal svítit. Pak se po provázku z Theodoruse do drakova spáru začaly šířit modré vlnky energie. Drakovy šupiny se rozsvítily. Po chvíli se jen matně leskly a drak začal vstávat.

Gornok Pagise odtáhl dál od draka a jal se ho oživovat.

„Ten drak. Ať začne…“ dožadoval se potichu drakovy pomoci.

Dobrá, dobrá. Už jdu na to.

A skutečně, po chvíli vypadal Pagis mnohem lépe, dokonce vstal a promluvil k drakovi:

Řekl: „Milý soku, ušetřil jsi mne. Teď chci pomoci já tobě. Co bys chtěl?“

Poleťte se mnou do mé jeskyně. Něco si zasloužíte.

„To myslíš vážně?“ otázal se Gornok nedůvěřivě zlatozeleného plaza.

Drak ho ignoroval, stejně jako Pagis.

„Dobrá,“ pronesl Pagis.

. Nasedněte. Odlétáme do mé jeskyně. Na to mi ještě síly stačí.

Trpaslík se na něj nedůvěřivě podíval, Pagis však přikývl, sebral si své věci z provedeného rituálu zpátky do tlumoku a pokynul Gornokovi aby nasedl. Sám se vyškrábal drakovi za krk. Válečník ho napodobil. Obrovské zvíře vzlétlo do nebes.

Po hodině letu přistáli v jeskyni. Sesedli a vydali se hlouběji do chodby.

Za chvíli dojdeme tam, kde asi zemřu. Už jsem starý a nadešel můj čas. Ale něco takového ale vy chápete jen těžce.

Pagis řekl něco, co mu už dlouho leželo v hlavě.

„Proč jsi najednou tak velkorysý? Myslel jsem, že mne necháš zemřít. A zabili jsme ti přítele.“

Následovala dlouhá odmlka.

Mágu, naučil jsi mne vážit si života. Theodorus mne nutil pro něj pracovat. Nemohl jsem se mu však vzepřít, protože měl nade mnou moc. Vážil jsem si ho, ale tím, že zabil tvého přítele a chtěl zavraždit i vás a mne - nepřežil bych to bez vaší pomoci – na mne opět udělal dojem zlého člověka. Zabíjet jen pro vlastní potěšení je šílené. Bránit hrad proti útočníkům je něco jiného. A když jste ho odstranili, pouto, kterým mě ovládal, se přerušilo. Pochopil jsem věci, které jsem si předtím ani neuvědomoval. Teď však už můj život nemá smysl. Je čas zemřít. Stejně bych brzy pošel věkem. Je to už jedno. Díky tobě, mágu, jsem se rozhodl. A za to vás chci odměnit.

Po nějaké době došli do jeskynní místnosti. U levé stěny ležely obrovské hromady zlata, stříbra a drahokamů. Takové bohatství Gornok ani Pagis ještě neviděli. V hromadě byly zabodnuté meče posázené rubíny, vzácná stará kopí se zlatými hroty a artefakty opředené legendami. Gornok se podíval na draka.

„A co bude s tímhle?“ zeptal se a vytáhl z hromady velkou obouruční sekeru.

Můžete si vzít cokoli, co zde najdete. Je to vaše. Jsou zde artefakty vhodné jak pro trpasličího válečníka, tak pro mága. Vezměte si, co poberete.

Gornok neváhal. Vrhl se do obrovské hromady a chodil v ní.. Rozhrnoval mince a předměty do stran. Pak se ponořil a radostně zavýskl. Vylezl z hromady na povrch a v rukou třímal trpasličí obouruční sekeru.

„Tohle je Damligova sekera! Artefakt velmi chráněný ale také ztracený mezi trpaslíky. Dlouho se po něm pátralo, ale nikdo ho dosud nenašel. Byla ztracená po více než tři století!“

Jeskyní proletěl obrovský paprsek modré energie. Gornok i drak se prudce otočili. Blesk se rozprskl zeď a nechala tam slušnou díru. Dvojice zjistila, kdo za to může. Pagis si mezitím, co trpaslík oslavoval svoji Damligovu sekeru, vlezl také do hromady, nyní už podstatně méně hluboké, a uzmul z ní dva metry dlouhou tyč s velkým kamenem na konci. Pagis se překvapeně díval na výtvor své hole.

„To jsem nechtěl. Omlouvám se. Co to bylo?“

Držíš v ruce hůl, kterou kdysi přinesl Theodorus. Myslím, že zvětšuje účinek tvých kouzel a dává ti nesmírnou energii. Klidně si ji nech, ale nezapomeň, že na takové množství magické energie nejsi zvyklý. Budeš si muset chvíli zvykat, tak pozor, abys někoho neúmyslně nezabil.

„Hlavně mě,“ zabručel Gornok.

„Děkujeme ti draku. Můžeme se ti nějak odvděčit?“

Jen tím, že se postaráte, aby tahle hromada zmizela. A ještě něco. Tahle jeskyně má jen jeden východ, a tím jste přišli. Až půjdete ven, zničte vchod sem. Sice mne za pár století stejně někdo objeví a budou z toho spory, kdo jsem, ale to je jedno.

Pagis chvilku přemýšlel nad tím, co drak právě řekl, a pak přikývl. Rozloučili se s drakem, nabrali si zlata, co mohli, a šli pryč.

Díky Ti, mágu. A tobě také, Gornoku. Přeji Vám šťastnou cestu!

Jakmile vyšli z chodby, Pagis se otočil a vyvolal kouzlo. Modré světlo proletělo rychle vzduchem a narazilo do jeskyně. Strop se téměř okamžitě zřítil.

„A je to. Teď si můžeme užívat bohatství, používat naše nové zbraně a prožívat slávu.“

„Jo. Ale musíme si slíbit, že nikdy neprozradíme důvod zkázy této hory,“ poznamenal Pagis.

„Beru na vědomí. Kdyby se někdo ptal, proč se hora zřítila, řeknu, že jsem tam hledal zlato a nenašel. Vzteky jsem kopl do trámu a zřítilo se to,“ pokrčil rameny Gornok.

„Dobrá. Kam vyrazíme?“

„Teda nevím jak ty,“ řekl trpaslík, „ale já se jdu ožrat.“

Kouzelník se zasmál. „Tak to jdu s tebou.“

A vesele vyrazili do nejbližší hospody.

---