Maruš

 Maruš

Stará stopětka poskakovala po trávníku jak splašený kůň. Držel jsem volantu jak přilepený a oči jsem měl vyvalené na přední sklo jak při zácpě. „Karle proboha živého kam to jedeš...“, pištěla Maruš svým  pisklavým hláskem.
„Musíme do toho lesíka, tam  nás nedostane“, odseknul jsem a chytil jsem volant oběma rukama.
Létající talíř kličkoval po obloze a občas vyletěl ze spodu tenký paprsek.
Před autem se zdvihl obláček prachu. Vedle!!
Bylo jasné že  si nás chce ten zelený trpaslík vychutnat, než nás zlikviduje.
Ještě že ty krátery před autem nebyly hluboké, jinak jsme asi  dojeli.
K lesíku zbývalo asi sto padesát metrů.
„Musel si ho  kopnout do tý prdele? Víš přece že máme s nimi žít v míru....“, spustila ten svůj kolovrat.
„Kruci Maruš, neštvi mě, už jsem ti jednou říkal že mi připomínal meloun....ha ha ha ha“.
Jsem fakt vtipnej pomyslel jsem si .
To by naštvalo i mrtvého .Tak jsem po noční ,místo toho abych šel spát tak Maruš začne otravovat,
že musíme do Kauflandu  nakoupit. Čtvrt hodiny točím startérem  než ten krám chytne....
No a na půl cesty do obchodu , zrovna na prostředku cesty, si leží  ten jejich plechový vehikl.
Troubím jak vůl …. a nic,  jen ta zelená prdel trčí ven.
Je mi jasné že jim to spadlo, ale kdyby aspoň  vylezl nebo tak něco.....
„To všecko kvůli tobě Maruš, kdybys neotravovala s tím nákupem …
Víš že po noční jsem nervózní.“
 „A zapni si ten pás  pořádně, nebo si rozmlátíš hlavu o palubovku, už tak to ledva drží !!!“
„....Ale Karle …..“
„MLČ!!“
„Nebo tě vysadím ať si s tebou užije ten zelený trpaslík  a možná mi dá pokoj......ha ha ha ha “

I když asi nevysadím, dneska je středa,mohlo by to vyjít....,

pomyslel jsem si pro sebe a snažil se na Maruš hodit  něžnější pohled.
„No dobře Karle, mlela pořád dokola a proč jsi mu ještě břinknul ty dvě facky, když vylezl z pod toho talíře...“
„ To si fakt přehnal Karle ..To si přehnal …“
„ AAAAle  Maruš, říkal jsem ti že komunikátor je v kuchyni na lednici .“
„KARLE!!“     
 „Vždyť dobře víš že jsi mi pak zase  říkal nemusím...“
„ No jasně,  než by si to našla a  přišla zpátky, tak mi to zase chcípne....“
„A potom, mi se líbí jak jim ty tykadla pěkně kmitají, když třepou hlavou...ha ha ha ha ha ha ..“
„A on pořád něco blekotal a blekotal a tím mě naštval.Tak jsem mu pár vrazil.“
„Dyť se zas tak moc nestalo“......
„STALO KARLE!! PRÁVĚ ŽE STALO KARLE!!“
Pištěla pořád dokola, „ to už ani dovolená nebude když nás trefí...“

„Netrefí Maruš, netrefí, to zmáknem“,  škubnul jsem volantem prudce doleva, protože před  autem se zase zadýmilo.
Škodovka měla snahu jít do smyku, ale vyrovnal jsem to zase  prudkým škubnutím doprava.
„Je mi blbě Karle“, začala natahovat Maruš a naházela na obličej v momentě všecky odstíny zelené.
Ani jsem nevěděl že zelená může mít tolik odstínu. Přitiskla  se ke mně a křečovitě mi sevřela ruku až  to bolelo.
„Co blázníš, chceš abychom se nabourali??“
„Promiň Karle, promiň, ale mám strach...a budu asi zvracet....

OPOVAŽ SE !!"
„Víš jak to tu bude smrdět, nedej bože aby si mně poblila...“
„Najdi si nějaký pytlík ...jak v letadle, já na to teď nemám čas vidíš snad že řídím...“
„Ale tu žádný není Karle...“
...blk blk....
„Kristova levá noho OPOVAŽ SE  MARUŠ !!!
 ....FAKT TĚ VYSADÍM!!!" 
„Hrábni tam do kaslíka..tam nějaký musí být.
„ JE TU KARLÍIIIČKU JE TU!!!“
...blk...blk....
„No vidíš holubičko moje, jakou šikovnou igelitku máš.Ta ti půjde k pleti. Jsi moje hodná holčička,
hlavně to ze sebe nevyval vedle a bude všecko v pořádku.“
 „Pak to pěkně vyhodíš z okna ...a za chvilku jsme doma...“
„ A dnes je středa“, připomněl  jsem  se a šibalsky jsem na ní mrknul.Blk lbk blk blk ......
Jenom uši ji trčely s igelitky....

>

>

>