Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJiří „Johny“ Wolker
23. 06. 2006
3
1
1775
Autor
DanielRagín
My poslední básníci co čteme a pijeme Jiřího Wolkera,
nás nebaví svět, pro jeho plytkou mentalitu brečíme slova.
Celou existenci nenávidíme. Zas a znova.
Poslední knoflík u kabátu snů nám již dávno spadl na zem,
Nesníme, neuvažujeme nad hloupostmi, však nikdo z nás není blázen.
Porotce každého života je čas, my o svém životě rozhodujeme sami,
neovládáme smrt, ale žijeme a bavíme se necudnými hrami.
My poslední básníci co pijeme a čteme Jiřího Wolkera,
nenávidíme poezii, kašleme na svobodu slova a umíme zvracet.
Nesnášíme kýč, lásku, mrkání oka a nehodláme se vracet.
Vlastní síla slova nám neříká pane, ba ne, je to naopak.
Neumíme nic, nemůžeme nikoho nic naučit, naše jména nejsou
nesmrtelná, ale nehodláme plakat.
Těla ač vypadají z oceli, schovávají duše, rozumíme slovu cit,
za slovo kurva se nebudeme omlouvat, život je prostě takový,
je dobré na to odvahu mít.
My poslední básníci co čteme a pijeme Jiřího Wolkera,
sereme na osud a potápíme matku smrt, jsme plní rozporů.
Nikdo nás nemůže ovládat, protože to neumíme ani my sami,
což je věc názoru.
Myslete si o nás své, ale my žijeme a vy rozhodně ne,
máme smysl pro drama, to je nám osudem dané,
umíme se smát, brečet, ale nic nemyslíme vážně.
Naše tvář vám zůstane navždy skryta.
My poslední básníci co pijeme a čteme Jiřího Wolkera!