PARALELNÍ SVĚT-38

Ponořený ve vodě a přitisknutý k vnitřní straně kašny, hleděl major Karel Pokorný nad sebe. V pravé ruce svíral pistoli, kterou měl nastavenou na tichou střelbu a také na střílení uspávacích střel. Ty působily během několika vteřin.

„Je přímo u kašny. Teď vstoupil na zvýšenou dlažbu kolem ní,“ uslyšel major v naslouchátku hlas nadporučíka Mirka Vincenta. Ten se nacházel mnoho kilometrů daleko v nitru mohutné skály, kde byla zřízena tajná základna. Na takovou velkou vzdálenost ovládal miniletadélko s mikrokamerou, které mělo kolem sebe vytvořenou ochrannou clonu proti spatření.

  S rozbušeným srdcem Pokorný těkal očima přes namířenou pistoli po celé délce horní části kašny. Vzápětí vpravo zahlédl nejdříve helmu, a pak i obličej. Němec ho spatřil okamžitě, ale ve stejnou chvíli major stiskl spoušť a uspávací střela zasáhla vojáka do čela. Ten vytřeštil oči, nad okrajem kašny zavrávoral, ztratil rovnováhu a přepadl přes okraj. Pokorný se pohotově v kašně přemístil do strany a bezvládné tělo dopadlo vedle něho.

„Gustave, co blbneš?“ ozval se jeden z německých vojáků, jenž zahlédl pád svého kamaráda do kašny.

„Další voják jde ke kašně!“ varoval nadporučík majora, který v kašně přikrčeně klečel.

„Tak Gusto, neblbni a vylez!“ pronesl opět onen Němec, když už byl sotva dva metry od kašny. V následujícím okamžiku se Pokorný prudce vztyčil, ihned pohotově zalícil zbraň na překvapeného německého vojáka a stiskl spoušť. Uspávací střela v následující vteřině zasáhla Němce do hrudi. Major se zase hbitě v kašně skrčil, zatímco vojákovi se podlomila kolena a on záhy klesl na dlažbu.

„Výborně pane majore! Za chvíli vjede na náměstíčko podplukovník a generál!“ uslyšel z naslouchátka hlas Vincenta.

„Ale než doběhnu k autu, tak mne Němčouři desetkrát zastřelej!“ řekl potichu do mikrofonku major.

„Pane majore, za chvíli celý prostor kolem kašny bude zahalen dýmovnicemi. Budeme troubit, abyste v tom dýmu věděl kam běžet,“ ozval se v naslouchátku hlas podplukovníka Michala Novotného.

„Dobře. Jsem připraven!“ řekl Pokorný.

  To už Němci začali být nervózní, protože jim samozřejmě neuniklo to, že jeden voják leží bezvládně u kašny. Nechápali, že nebyl slyšet žádný výstřel, a tak se kryli, za čím se jen dalo. A vzápětí na náměstíčko začaly dopadat dýmovnice, které vylétávaly ze zadní části automobilu. Přitom začali vojáci střílet, ale vozidlo chránila neprůstřelná skla, kola i opancéřovaná karoserie.  Pak se ozvalo troubení, načež major vylezl z kašny, kolem níž vznikla dýmová clona.

„Utíkejte vpravo!“ navigoval ho nadporučík. Pokorný uběhl několik metrů a poté v dýmu spatřil předek auta. Vzápětí do něho nasedl a vozidlo záhy obklopila ochranná clona proti hluku a spatření.

„Kromě naraženýho ramena jsem v pořádku, pane generále a pane podplukovníku,“ sdělil oběma mužům.

„To jsem rád, pane majore. Kapitán Skácel to také zdárně zvládnul. Tu výbušninu dovezl za včas za Prahu, kde neškodně explodovala,“ řekl mu podplukovník.

„Je až neuvěřitelné, jak jste vše dokázali zvládnout. Máte můj obdiv,“ pronesl generál Smith Stevenson.

KONEC TŘICÁTÉ OSMÉ ČÁSTI