Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

K ránu

11. 08. 2006
2
0
472
Jakoby dřevo zkamenělo,
zmizely cesty na mapách,
tak tiché slepé nic tu bylo,
přimrzly slzy na řasách
k ránu.

Jakoby mě v duši zastudilo,
odněkud foukal vítr zlý.
Ale mé srdce ještě bilo,
to nedal jsem si vzít
k ránu.

To srdce, ve kterém pořád nosím
poslední vzpomínku na Tebe.
To srdce, které mi nemůžou vzít
ani z nebe svržení andělé.

Jakoby vteřina trvala věčně
smutkem, co v duši mám.
A čas zůstal viset v nekonečně
dlouhém stínu jenom sám
k ránu.

alternic
15. 08. 2006
Dát tip
Připomíná mi jednu báseň od Arsenie Tarkovského (tu jedinou, co snám). Je to povedené - přímo hmatatelný stesk či jakýsi smutek... * :-)

Zoraja
27. 06. 2006
Dát tip
...no áno, aj také býva ráno...ten Tvoj smútok je celkom fajn...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru