Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Možná trochu ironie je skryto v tomto článku. Možná to berte jako jakousi recesi, vždyť psát o této společnosti zabíjející nudu u těch monitorů, co jím snad dodávají energii (nebo jí spíše kradou), a vyťukávat tyto kritické poznámky na klávesnici, která samozřejmě k tomuto monitoru neprodleně patří, je tak trochu ironie. Původně to tak vypadat nemělo.. Budiž..
Stejně jako ostatní, sleduji to dění a zároveň se ho účastním. Stejně jako všichni obhajuju život bez této technické "pomůcky" a zároveň jí používám. Další otázka je na světě. Je to dnes opravdu jen pomůcka? Nebo, jak jsem často četla se spojitostí s touto záležitostí, už dokonce lidský přítel? Snad.. Ženeme se někam, kam nás to nikdy zahnat nemělo, pokud tedy pořád existuje někdo, kdo nám tím správným směrem napomáhá. Osud to není, osud neexistuje. Příroda? Těžko polemizovat. Ta nám přestává patřit, lépe řečeno, my jí přestáváme náležet. Ale náleželi jsme jí někdy vůbec? To, co nás teď táhne pryč, tím směrem(těžko říct jestli správným, či špatným), je ona realita. Ale pouze virtuální. Takže to se možná trochu protiřečí,nemyslíte? Žijeme zřejmě někde jinde. Ve světě této techniky, bez zbytečných myšlenek, řečí, které jsou dnes vyřčeny snad jen pomocí komunikace na internetu. Máme ještě opravdové přátele? Nebo si je vytváříme pouze touto formou? Formou této neexistující "reality"? Stejně tak všechen náš čas soustředíme pouze na tohoto lidského přítele. Je mi trapné to tak nazývat. Ale s kým trávíte nejvíce času? Sáhněte si na srdce, a to hluboko. S kým nejvíce komunikujete? Co vlastně děláte tady? Není lepší vzít papír a tužku a založit si nějaké amatérské literární umění doma? Ne. Zřejmě už ne. A teď mi dovolte poslední otázku. Pokud jste toto vše dělali správně, jak jste odpovídali? Na všechno existuje bohužel odpověď jedna.. Virtuální realita.
Písmák