Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak se zbavit zodpovědnosti
03. 07. 2006
1
0
1302
Autor
pilna_vcelka
Fotbalista odložil své kopačky do skříně, psi odvedle přestali štěkat jaro skončilo.
S šedivými, ojíněnými vlasy přišel jsi za mnou, oděn celý v barvě zrajících švestek. Vlepil jsi mi pusu na tvář. Takovou rychlou, velkou, udýchanou. Zazubil ses a něžně zeptal, jakpak že se mám. Neměla jsem dostatek slov ani energie na to, abych ti odpověděla.
Ztratil jsi svůj křečovitý úsměv a konečně ses začal tvářit aspoň trochu normálně. Prý jestli se něco děje? Snad ani ne...Sám to víš. Oříšek pod mým srdcem počal se již viditelně zvětšovat. Pochopils´, že nestačí obejmout mě, ale nezmohl ses na to, udělat cokoliv jiného.
Znovus´vykouzlil onen banánový křečovitý úsměv a se slovy "neboj, nějak to dopadne" jsi prostě, s kočičí pružností odešel. A já tu zůstala....ne, neboj, sama jsem nebyla!
S šedivými, ojíněnými vlasy přišel jsi za mnou, oděn celý v barvě zrajících švestek. Vlepil jsi mi pusu na tvář. Takovou rychlou, velkou, udýchanou. Zazubil ses a něžně zeptal, jakpak že se mám. Neměla jsem dostatek slov ani energie na to, abych ti odpověděla.
Ztratil jsi svůj křečovitý úsměv a konečně ses začal tvářit aspoň trochu normálně. Prý jestli se něco děje? Snad ani ne...Sám to víš. Oříšek pod mým srdcem počal se již viditelně zvětšovat. Pochopils´, že nestačí obejmout mě, ale nezmohl ses na to, udělat cokoliv jiného.
Znovus´vykouzlil onen banánový křečovitý úsměv a se slovy "neboj, nějak to dopadne" jsi prostě, s kočičí pružností odešel. A já tu zůstala....ne, neboj, sama jsem nebyla!