DNES UŽ VÍM

*22.2.2000

Dnes už vím, že nemůžu brát vážně, věci, které jsi řekl, protože to byl rozum, který vyhrál souboj se srdcem a ten je v lásce špatným rádcem. Jak jen si můžu být tak jistá? Zažila jsem to tisíckrát ... Nohy by nejraději běžely za Tebou, ale v hlavě se opět ozval varovný hlas jako by říkal: To co cítíš, není vůbec důležité ta bolest se brzy vytratí a všechno bude zase tak jak dřív musíš jen vydržet, protože jen tak bude vše jednodušší. Aniž jsem si to uvědomila, vydala jsem se tou druhou cestou -bez Tebe. Nesčetněkrát jsem ten hlas poslechla a nesčetněkrát mne znovu překvapilo, že bolest doopravdy odešla. Jenže něco tam hluboko uvnitř přece jen zůstalo. Ta příšerná prázdnota, kterou nedokáže nic přehlušit. Dnes už vím jediné, že jakkoli mne to bude bolet že jakkoli to bude složité půjdu dál tou první cestou, dokud nepadnu vysílením k zemi. Ale nikdy nikdy už se nevzdám, protože nesnesu tu děsivou prázdnotu ve svém srdci, která se roztahuje každým dnem víc a víc, aby mě jednou pohltila úplně celou. Nikdy už nenechám zvítězit rozum nad srdcem, protože nechci, aby se celý můj život stal jednou velkou prázdnotou.

---