101 kilometrů

Už to bude skoro rok .. napsal mi dvě slova, bylo to víc než sto a jedna kilometrů, nedopočítala bych se .. ale byl mi blíž a hlavně já jemu taky, teď mě nenávidí a já pořád marně přemýšlím nad tím .. proč ? ..

Vím, že si každej prožil tu nešťastnou lásku, že každej někdy trpěl a při úplňku se chtěl proměnit ve zrůdu, stejně se tak cítil .. ale to, co cítím já, musí být jiný .. netrápím se vším, skoro ničím .. asi se přetvařuju, ale tohle mě bolí .. to pomyšlení, že už mi nikdy nebude stejně .. chtěla bych taky do metra vylepit dopis, d o p i s .. dala bych si limit několik tisíc slov, třeba dva .. historie se opakuje .. maličkosti .. sem nepochopená a už to vzdávám .. kde to žije tam jsou všichni .. když jsem smutná, jsem vážně sama ,, proč člověk, o kterým mi nebylo zatěžko mluvit jako o tmě, je mi najednou tím nejbližším, i když z něj mám strach ? .. takových proč nikdy neubyde, nikdy nebudou blíž než sto a jedna kilometrů .. nikdy a přece někdy .. možná vždycky .. možná na mě myslívá, ale nechce si to připustit, možná to není nenávist, ale jenom opovržení, každej k tomu dospěl .. dřív nebo později se ve mně člověk musí zklamat .. a houpačka nemůže být pořád nahoře, je proutěná a má tendence být tak slabá .. jako papír, nejsem kámen, ale vás definovat nedokážu .. jeho už vůbec ne .. přírodní úkaz, ale nenechte se zmýlit, že by jich bylo jen tak málo .. sedm divů světa a osmej nikdo nenajde, nechce byt nalezen .. nechtít je všechno .. chtít je jen pohled ..

Chtěla bych tvarovat lidi jako hmotu, prohýbat je jako lžíce z hliníku a umět zpívat .. ale i zpěv rozložíš do not a nic víc z něj cítit nemusíš, ale možná chceš .. ale musíš jenom umřít .. ani to ne .. je to otázka sto a jedna let .. jakou by ten lék měl barvu ? .. ne neptám se .. odpověď může lhát .. alespoň zamlčovat .. nechtít ublížit .. pitva je jako rozloučit se .. ale duše podle mě nejsou, atmosféra je těsná .. duch a duše, duchové a vítr .. sváděli by boje .. lidstvo je dva v jednom jako instantní káva .. možná kdyby svět byl barevnější a lidi se víc usmívali, možná bych se cítila jinak .. dokonaleji .. v mým nejoblíbenějším filmu nacházím každej den něco, co mě šokuje .. zdá se, že není až tak pomíjivej jako všechno ,, nesmím to po sobě už nikdy číst, nepochopila bych sama sebe .. a odsoudila vás, jeho .. chtěla bych svědčit v kauze lid verus já .. prohrála bych na plné čáře a platila tučný odstupný, dala bych vše, mít tak moc vrátit čas .. jsem sentimentální .. nebo jen přemýšlivá ? .. jenže kdo mi odpoví, když ve vyšší sílu nevěřím .. ?

u ž ž á d n ý o t a z ní k y