O spravedlnosti trochu jinak

O spravedlnosti trochu jinak:

 Ti, co vraždili, si myjí ruce

a kdo nevraždil, teď v kobce dlí,

teď vážený je vrahů vůdce

a za katr svědka odvedli,

 Je prý parchant to sebou posedlý,

má slovník pouliční lůzy,

vzpouzí se, kleje, bídák zlý,

je symbolem děsu, také hrůzy,

 Z médií mizí náhle můzy,

divák arogantního zří grázla,

gaunery ctí s ladnou chůzí,

veřejnost „viníka“ by smázla,

 Jeho obhájce suita nepodmázla,

tak veřejná štvanice se na něj koná,

ze strany „myslících“ slova vázla,

dav dí, „ať zločinec v chládku skoná“,

 „Konec mafie“, „mor na patrona“,

štvanec děl, že je patron práva,

svolané šiky řvou, „konec seladona“,

hysterie narůstá, neustává,

 Vrah prý vše přešetří, tím se stává,

kdo „nechat chce mluvit jen důkazy“,

„advokát ďábla mu už se vzdává,