Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZatím bezejmenná
Autor
hellix
Básnička pro Aničku... Taková pochmurná, ale ona mi to odpustí... Já sem už prostě taková
Ležím sama, tiše
a temnota mne objímá
Čekám na spánek, který nepřichází,
ale koho to zajímá…
Co teď cítím nikdo netuší
Nikoho nemám, kdo mé slzy osuší
Jen trochu lásky, porozumění,
nic víc nečekám
Nikdo mne nevyslechne
a tak své myšlenky navždy v sobě ponechám
Já vím, neměla bych stále jen smutná být
Ale což, nikdo tu přece není pro koho bych mohla žít
Zdá se tak snadné veselost a radost předstírat,
ze života se radovat, před problémy oči zavírat
Ale k čemu tahle maska,
když mé pocity jsou jiné?
Pro mou duši hraný úsměv
stejně účinkem se mine.
Přátelé,
pro něž by mohlo být tohle směšné divadlo,
už nejsou a všechno krásné dávno v zapomnění upadlo…
Co to tady plácám? Asi z posledního melu,
chtělo by to utnout, prostě jakoukoli změnu…
Ne, něco měnit už asi význam nemá,
vždyť smrt je přece ta největší změna…