Jiný život 8: Podzemní chodba

Celý rod Shadowbloodových několik dní marně vyhlížel nezkušené zabíječe upírů. Neobjevovali se. Vypadalo to, že všechny dostali na svoji stranu.
V Draconově komnatě se však přece jenom něco zajímavého dělo.
Byl v ní zavřený společně s mladým upírem Vincentem.
,,Víš, co máš dělat?” ujišťoval se Dracon, když zadal Vincentovi svůj připravený úkol.
,,Vím,” přikývl Vincent.”
Po chvíli z komnaty oba vyšli a věnovali se svám povinnostem. Vůdce pžecházel po místnosti sem a tam. Pomalu přicházel o své podřízené. Nechtěl to tak nechat. Sledovaly ho páry několika desítek očí. Oči, patřící společníkům, kteří ještě zbývali.
„Co chcete podniknout, šéfe?“ zeptal se jeden ze zabíječů upírů.
,,Musíme útočit ráno,” řekl vůdce. ,,Jestli budeme útočit v noci, jako ti zatátečníci, tak nás všechny zabijí. Ale my tu stejně asi už žádné začátečníky nemáme. Teď jsou pravděpodobně jedni z nich. Všichni mi zjistěte, kde leží všechny hřbitovovy, kde se někdy vyskytli nějací upíři, kromě tamtoho, kde útočili ti amatéři. Vím už, kde je.”
,,Vím o jednom na kraji města,” přihlásil se jeden z mladíků. ,,Nikdo se tam o to nestará. Tráva tam je větší skoro než já a ty hroby jsou tam dost zanedbané.”
,,Zakresli to do našeho plánku,” vůdce z kapsy vyndal srolovaný papír a podal ho mladíkovi, který do něj začal zakreslovat objevený hřbitov.”
,,Ví ještě někdo o nějakém hřbitově, na kterém jsme ještě nebyli?”
Nikdo se nepřihlásil.
,,Pro ujištění začneme prohledávat město,” pokračoval vůdce. ,,Hlavně jeho okraje,” dodal, když mu mladík podal plánek zpátky.”
Všichni zabíječi se na pokyn svého vůdce rozešli a vydali se prohledávat město.
Garden city se dlouhou nestalo svědkem střetů mezi upíry a jejich nepřáteli. Týden po schůzi zabíječů upírů začal lovecký výcvik nových uchazečů na tato místa lovců. Skládal se z několika náročných zkoušek, které zvládli jen ti nejlepší. A tak se ze sto osmdesáti osmi uchazečů osvedčilo jen padesát šest. To znamená, že sto třicet dva uchazečů zkoušky nezvládlo.
V sále, kde se zabíječi scházeli, se konala další schůze.
,,Dnes se uskuteční ta největší invaze v naší historii,” začal vůdce stojící na stupínku. ,,Musí to být i nejúspěšnější invaze v naší historii. Teď máme mnohem lepší zbraně. Lepší lidi…..doufám,” vůdce pohlédl na nově přihlášené. Ti ho vážným pohledem ujistili o tom, že jsou opravdu lepší. ,,Obdrželi jste, všichni kuše?” zeptal se vůdce po chvíli ticha.
Odpovědělo mu souhlasné mumlání. ,,V pořádku. Rozdělíme se do několika skupin. Každá skupina půjde na jiný hřbitov. Zelená skupina,” kývl hlavou směrem ke skupině se zelenými šátky na hlavě, ,,….půjde na hřbitov, který má na svém plánku označen zeleně. Modrá skupina, půjde na modrý hřbitov a bílá na bílý a tak různě. Je to podle barev, jak jistě víte. Tak vyražte! Jdu s černými,” řekl vůdce a kolem hlavy si ovázal černý šátek.
Zabíječi ze svého úkrytu po skupinkách, aby zbytečně neupoutávali pozornost. Vycházeli totiž ráno všude bylo hodně lidí. Stejně se na ně upíralo spoustu pohledů. V Garden city totiž nebylo obvyklé, aby po tomto městě pobíhali skupinky lidí v různobarevných šátcích.
Každá skupina dorazila na určený hřbitov. Modrá a černá skupina měla hřbitovy Shadowbloodových.
Modré patřil ten, ve městě a černé ten, na jeho kraji.
Skupina modrých vtrhla do hrobky. V sále nebyly umístěny žádné rakve. Členové se rozdělili do dvojic a vyrazili prozkoumat chodby. Rozrazili všechny dveře. Nikde nic.
,,Jdeme za šéfem!” řekl jeden z členů. ,,Tohle přece není normální.”
Celá skupina ze hřbitova odešla.
Skupina černých, kde byl i vůdce se dostala na druhý hřbitov Shadowbloodových. Ten, který ležel na kraji města. Vešli do hrobky. Sešli po schodech do sálu. Nikde žádné rakve. Ani po prozkoumání všech komnat se nic nenašlo.
Modří dorazili ke svému vůdci. ,,Šéfe!” zavolal na vůdce jeden z nich. ,,Šéfe, nic jsme nenašli! Nejsou tam žádní upíři a rakve taky ne!”
,,Tady taky nic není,” řekl sklesle vůdce. Všichni utekli. Museli se nějak dozvědět, že na ně chystáme invazi.”
,,Vím, kdo to udělal,” ozval se jeden z modrých.
Vůdce se na něj otočil. ,,Kdo?” zeptal se tiše, ale zřetelně.
,,Já,” odpověděl Vincent a usmál se. ,,Jsem upír, který dostal za úkol přihlásit se do vašeho kurzu na zabíječe upírů a zjistit vaše plány. Potom jsem společně s dalšími upíry varoval všechny naše vrstevníky v celém Garden city.”
,,To ne!?!?!” zakřičel vůdce tak nahlas, až se otřásly zdi.”
,,Ale ano!” přikývl Vincent. ,,Všichni utekli podzemní chodbou, která měla sloužit pro naléhavé případy a vzali sebou i své rakve. A kam ta chodba vede, to vám neřeknu.”
,,Zabte ho!!!!!” zakřičel vůdce a všichni se na Vincenta vrhli.
Jenže ten najednou zmizel. Proměnil se v mlhu. Stal se nepolapitelným. Vytratil se malým otvorem směrem k podzemní chodbě, kudy všichni upíři z Garden city utekli, před svými nepřáteli.
Proměnil se zpět a prošel chodbou. Dorazil ke dveřím a otevřel je. Vedli do malého sálu, kde stáli Dracon, Dracen, Hanah, Wayleen a její otec a Larry.
,,Tak co?” zeptal se Dracon. ,,Jak ses od nich dostal?”
,,Normálně jsem jim řekl, že jsem upír a že jsem dostal ten úkol,” řekl Vincent. ,,Měli jste vidět, jak se ten jejich vůdce tvářil. Všem pak přikázal, ať jdou na mě. Proměnil jsem se v mlhu a zamířil jsem sem.”
,,Skvělé,” usmál se Dracon. ,,Stejně se do Garden city asi ještě vrátíme. Vždyť jsme odtamtud vzdáleni pouze pár kilometrů.”

---