Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRiziko povolání
20. 07. 2006
1
0
737
Autor
hUNASKA
- Dobrý den,.. mohu vejít?
- Ale zajisté, proto jste přeci zde, nebo se mýlím?
- Vlastně nevím proč tu jsem, prostě jsem, jako i vy..
- Myslím, že není vhodná doba na otázky bytí..
- Ó, tak vy myslíte..?
- Důvtipem přímo oplývate.
- Děkuji.
- Rádo se stalo.
- Tak to abych zase šla..
- Posaďte se.
- Tropíte si ze mě žerty.
- To nikdy..
- Já nejsem jako všichni ostatní.
- Zajisté a také jste první kdo toto vyslovil.
- Vidím, že vás navštívila ´paní Ironie´, že?
- A nejen ta..
- Ještě vy s tím začínejte!
- Tak on vás podvádí? To však nemusí být důvod k šílenství, ne?
- Myslela jsem, že šílenství je přeci zdroj vašich příjmů ...ne? Platí vám za to. Měla bych za to, že si ho budete hýčkat.
- Mám za to, že mi platíte - v tomto případě - vy. Nebo se mýlím? Není třeba si ho nějak zvlášť hýčkat, v tomto případě se očividně rozvíjí samo.
- No to se teda mýlíte!!! Nejsem žádnej případ pro psychiatra!!!
- Promiňte, možná se mýlím, ale měl jsem za to, že právě já tím psychiatrem jsem.
- To ještě nic neznamená..!
- Ovšem a proto jste právě zde... Takže, k jádru věci. Vy jste se tedy pokusila svého muže a dotyčnou..ehm..slečnu..
- Tu couru!!!!!!
- Chtěla jste je zabít?
- Běhnu jednu..... a ten všivák..a jen si tam bez ostychu...
- Jistě, plně to chápu.
- Nic jiného by si stejně nezasloužili..!!Ale ..nejsem vražedkyně! Neublížla bych ani kuřeti..
- To je zjevné,...
- Ten váš tón, ..vůbec se mi nechce líbit! Vy mě neberete vážně! Ani trochu..Nejsem šílenec!!! Rozumíte?! A nenechám sebou jen tak manipulovat, v klidu tu sedět a dívat se na to jak na mě pohlížíte jako na vola.
- Když už tak jako na krávu..
- PROSÍM?!?
- Nic, ehh.. promiňte nějak mi.. zaskočilo, jen jsem chtěl poukázat na to, že nesedíte, právě jste vstala a v klidu nejste ani trochu už od té chvíle co jste sem vešla.
- Tak vy si na mě zobák otvírat nebudete! Jste jako on!!!!! Jste všichni stejní!!!! Udělal byste to taky! Klidně by jste se vyspal s jinou v domě vaší manželky!!
- Nejsem ženatý...
- Tomu se ani nedivím!!
- Jistě, patřím do opačně orientované menšiny..
- Tak buzerant, jó?
- Žádám vás aby jste se v mé pracovně vyjadřovala o mé osobě slušně!
- Nojo, člověk už nestačí sledovat co se to v tom světě pohybuje za chátru.
- Neměla jste si ho brát.
- Já ale nemluvím o... On mě vždycky miloval!! Vždycky! !A ještě pořád mě miluje!!
- Jistě a proto vás také – možná i právě v tuto chvíli – podvádí s .....
- MLČTE!!!?!!!
- Ale, ale..vidím, že by to chtělo skleničku něčeho ostřejšího..
- Víte kam si tu svou skleničku můžete strčit..- ?!?!
- Chachachááá..takže to sama nemůžete vyloučit ze hry, že?
- Nepokoušejte se mě naštvat..!?!
- Nebo?..nebo mě zastřelíte jako málem toho chudáka pod pantoflem?
- Hmm..zas tak špatná myšlenka to není, he?...Ta pistolka vipadá vcelku nevinně, skoro jako hračka...
- Prosím vás, schovejte to!!! Přece.. přece bychom to spolu mohli také zkusit, co říkáte? Dnes vám to vážně sekne!
- Cha-cha-cha...neříkal jste, že jste buzerant? Teď bych se zase měla začít smát já, kolego, nemyslíte?
- Ženská vy jste se totálně zbláznila?!?!!!! No tak..schovejte už tu zbraň!!!
- Šíleně teď spíše působíte vy, pane doktore, nepotřebujete psychiatra?
Prásk!
- Už asi ne, co , pane doktore?