ŠKOLNÍ VÝLET V KOŘÍTKOVĚ

Je vidět, že v dnešní době tak nevinně vypadající podnik, jakým bezesporu je například školní výlet, může mít dalekosáhlé, ba dokonce i celoživotní následky. Ne nadarmo se v obci u známého města Appenheim na západě Čech, tedy ne jinde než v Kořítkově, říká: „Kolik lidí, tolik křížů.“ To proto, že Kořítkov je geograficky i historicky uznaný, jako nejsmutnější místo na západ od Mostu. I přes takovou pověst města se dne 22. října roku 2003 rozhodl učitel chemie z Ostravy i se svou třídou a kočkou Mízou do Kořítkova vycestovat na školní výlet, ačkoli o tom nikoho neinformoval.

Podobných případů je na světě více. Ke třem úmrtím došlo vloni na podzim v Bärbergu v Německu, kam se rozhodli jet tři australští turisté. Těsně před odjezdem řekli svým známým tyto dvě věty. „Sice víme o tom, že Bärberg je nejsmutnější město v západní Evropě, ale my se nebojíme. V Německu si koupíme nějaké humoristické časopisy a křížovky se vtipy.“ A na to právě doplatili! Nejenže neuměli německy (takže by se vtipům asi moc nezasmáli), ale hlavně si spletli údaje na mapě a místo do Spolkové republiky dojeli do Argentiny, kde byli zastřeleni dvěma začínajícími překupníky drog. Z těchto důvodů dokonce navrhl parlament EU zákon, podle kterého by města jako jsou Bärberg, Åkelsdorm nebo Kořítkov měla být vyklizena a střežena speciálními vojenskými silami.

Autobus s 24 lidmi, včetně učitele Jaroslava Morávka a jeho kočky a řidiče, vyrazil přesně v 10 hodin ráno ve středu z ostravského autobusového nádraží. Cesta ubíhala pomalu. Všichni byli plní očekávání, protože učitel slíbil dětem ze 7. B, že exkurze bude velice zvláštní, ne-li přímo podivná nebo nebezpečná. „Učitel říkal, že tam budou nějaký bubáci; že se nám to bude líbit, že to bude něco jako bojová hra nebo strašidelný zámek. Nakonec tam dost lidí umřelo, takže se mi tam moc nelíbilo. Umřel tam i Tomáš (kamarád, pozn. red.), kterej slíbil, že mi v pondělí přinese nějaký cédéčka,“ řekl ještě stále vyděšený třináctiletý chlapec.

Vozidlo s žáky základní školy dojelo až k okraji města, kde řidič oznámil, že dál jet nemůže, že cesta je pro autobus moc smutná. Všichni z autobusu vylezli, načež se stala hned první smutná věc, kterou živě vylíčil čtrnáct let starý Petr Noha: „Vylezli jsme z autobusu na cestu a v tu chvíli – snad jakoby nějaký znamení – na učitelovu kočku Mízu spadl kmen starého stromu.“ Policejní detektivové o pět dní později sice žádnou mrtvolu kočky na místě nenašli, na každý pád, to, co bude následovat, je přinejmenším nešťastná náhoda. I tak se ale všichni odhodlali jít hlouběji do vesnice. „Učitel najednou něco uviděl a upadl na zem do kaluže a začal sebou nějak trhat. Všichni jsme si mysleli, že napodobuje pstruha, protože o chemii napodobuje vždycky nějaký prvek nebo sloučeninu. Tak jsme se radši smáli, protože to v tu chvíli bylo opravdu legrační. Ha, ha, ještě teď jsem z toho celá vysmátá. Až po výletě nám policejní patolog oznámil, že mu nalezl v plicích bahno a štěrk. Zemřel prý hlavně kvůli tomu, že už měl moc smutná játra a ledviny,“ sdělila tisku Klárka, Petrova sestra a spolužačka. A opravdu. To, co viděl pan učitel Morávek, je tak hrozné a skličující, že to může navodit pocit smrti, v některých případech i celou smrt. Doporučujeme čtenářům slabší povahy, nebo těm, kteří mají problémy s dýcháním, následujících 32 slov vůbec nečíst. Výjev, který se Morávkovi naskytl, byl opravdu z nejsmutnějších. Na návsi bylo šero, schylovalo se k bouři. Starý zrezivělý dětský kočárek byl surově zabodnutý ve smuteční vrbě, která se skláněla nad odpadní stokou. Naše reportérka, která později vše pravdivě vylíčila, musela strávit sedm dní v psychiatrické léčebně. Fotograf bohužel přímo na místě podlehl pocitům zoufalství a beznaděje.

Po této události nastala mezi dětmi panika. Všechny se rozeběhly po lese a vesnici a polovina jich hned po deseti minutách zahynula. Jediná duchapřítomná Kárka vyndala z kabelky telefon a zavolala o pomoc. „Řekla nám, ať okamžitě zachráníme všechny děti z Kořítkova. Hned nám bylo jasné, k čemu došlo. Poslali jsme jeden vojenský zásahový vrtulník z nejbližší vojenské základny,“ oznámil po celé tragédii na tiskové konferenci nadporučík Vilém Vysoký. Co už ovšem neřekl, a co se podařilo zjistit naší redakci, je fakt, že plzeňské vojenské základně dosud jeden vrtulník chybí. Nadporučík již novinám neoznámil, že pilot selhal a v kritické chvíli začal samým žalem a smutkem slzet, čímž způsobil to, že nic neviděl a s vrtulníkem se zřítil na náměstí do kašny. Na tuto skutečnost jsme upozornili policii a v současné době probíhá vyšetřování a pohřeb.

Z hrůzného výletu se podařilo zachránit pouhých sedm dětí a stát nechce ani slyšet o tom, že by pozůstalé finančně odškodnil. Ministr vnitra na konferenci řekl, že může maximálně oblast kolem Kořítkova úplně zrušit, vymazat z mapy a kolem města vykopat kilometr široký i hluboký vodní příkop. S tím zase nesouhlasí ministr hospodářství. Tvrdí, že takto od světa odříznutou oblastí by jen nahrával čínským pěstitelům konopí a nigerijským pašerákům jílu. My však již s jistotou víme, že tolik diskutovanému Kořítkovu se všichni obloukem vyhnou a lidé se již nemusejí bát dalších úmrtí.