Mezi jitrem a nocí

Za oknem seděla docela drobná žena, pohrávala si se sandálkama a pozorovala televizor. Usuzovala jsem, že je hluchá, jelikož po celém dvorku se rozléhal zvuk tv-reklam.
Minulou noc jsem šla spát vcelku pozdě a randál mi nedovoloval usnout a proniknout do tajemství krásných snů.

Chtěla bych opět prožít minulou noc. Nasát pach tvého zpoceného těla. Laskat se s tvými vlasy.. Moc přání na jednu zbloudilou holčičku z centra Prahy? Ani ne, někdy je to docela příjemný pocit. Myslím, milování se s tebou. Jsem ve své fyzické podobě pannou. Jednou z těch co každým dnem míjíš. Jednou z těch co pletou chlapcům copánky, co tančí mezi jitrem a nocí. Znovuzrozená si připadám pouze s tebou. Je to jako chytit běláska s očima dokořán a stejně ho nevidět. Nemám tě ráda pro tvou zjizvenou pleť, ta se mi ostatně nelíbí. Ono, upíři a záletníci nejsou mými typy.

A ta paní mě nenechá spát, procitám do bdělé únavy a myslím na zabíjení. Vždyť se paní vůbec hezky nesmějete. Prosím- „Mlčte!!“ – zoufale zakřičím z okna.

A zhasla světla, potemnělá ulice skýtala tolik nebezpečí. Ovšem pro mne to byla procházka kvítím, kterou občas narušilo mlaskavé sjetí podrážek o hovno. Nešli jsme daleko, alespoň se mi to zdálo trochu krátké na opojení z představ. Už se ke mne plíží spánek, jako vánek, jako stánek.. .“ Chrr“ – milujeme se. Věcně, beze slov. Krutou slastí křičím.

„ Táhni“ – cože? Kdo? Co? Vy paní, jste mě probudila ze snění!. V okamžiku, kdy mi laskal bradavky, kdy se mnou propíjel k životu. V okamžiku orgasmu..

Promiňte, já nechtěla. Vzduch mi přišel jemný, ruce ztěžkly. Víčka jsem hledala, ale jako by zmizela. Prý jsem tu noc měla purpurové oči. Nic si ovšem nepamatuji.
Fotografie jsou mi cizí, dívám se na ně bez rozechvění. Něco se muselo stát. Prý jsem Vás paní znásilnila. A ten kartáč co čouhá ze zmodralého klína, Vámi projel až do střev.