Puberta

Taky se Vám hlavou honí spousta úvah nad životem,nad jeho smyslem,nad tím,proč máte pocit,jako by vám někdo pořád házel imaginární klacky pod nohy,proč vaší spolužačce,která je tak zlá,všechno prochází,všichni jí zobou z ruky?Tak to nejste sami...

Už od svých pěti let jsem byla takové to hloubavé dítko,které nikdy moc do žádného kolektivu nezapadalo.částečně to možná taky bylo problémy v rodině,taky tím,že jsem byla často a vážně nemocná...Ale to určitě spousta z vás zná,prožila to taky...A tak život plynul,až nastalo období puberty...To pak na člověka příjdou otázky ohledně života,co hodlá dělat,až bude dospělý,kam vlastně míří,což je ještě umocněno přijímacími zkouškami na střední školy.Na puberťáka je vyvíjen tlak,musí si vybrat rychle a ještě navíc správně...Je to období,kdy vás málo dospělých chápe,jste pro ně ještě docela malí a s malými dětmi si už hrát netoužíte,kromě toho,pro ně už jste příliš velcí.Teď vám zbývají jen vaši stejně staří vrstevníci...Zde máte tři možnosti-buď budete plavat po proudu se skupinou lidí,kteří jsou tak trochu jednodušší,tím samozřejmě nechci nikoho urazit,jen prostě neřeší závažnější problémy života.Prostě si ho jen užívají,přirovnala bych je k surfistům,kteří se vozí po vlnách života s úsměvem od ucha k uchu,všechno je totálně NO PROBLEM,jak už napovídá obrovské tetování na hrudi...Na první pohled to zní docela fajn,jenže se takto nedá žít pořád,život vás totiž jednou propláchne nějakou pořádnou vlnou tsunami,surf,představující dětské sny a ideály,se roztříští a vy se celí šokovaní octnete ve vlnách života,vyděšení a naprosto paralyzovaní....Další možností je integrovat se do skupiny intelektuálů,zde však vyvstávají dva problémy-za prvé,takových skupin lidí je opravdu požehnaně,zvlášť v pubertálním věku.Za druhé,integrovat se do této skupiny zase vyžaduje určitou nadprůměrnost,nějaké nadání,vyjímečnos,kterou budete vyčnívat z davu...ale to je pochopitelné,myslím,že každý v sobě může objevit něco vyjímečného,nějaký spící talent....jen musí chtít,opravdu chtít a snažit se za tím jít....Síla myšlenek,zvlášť těch pozitivních,je totiž opravdu veliká.Je veliká pravda,že by člověk měl vytvářet co nejvíc pozitivních myšlenek,zapomenout,co to je strach,vztek,závist....Možná to zní moc odborně,strojeně,jako snůška žvástů,ale věřte mi,že je to tak.S pozitivním myšlením se totiž člověku hned lépe žije.I když na vás někdo nebude zrovna milý,zklame vás nebo vás vytočí,přejte mu dobro,Ze začátku to asi bude těžké,ale postupem času příjdete na to,že je to to jediné a nejlepší,jak pro vás,tak pro druhé.A začnete přitahovat jiné typy lidí...Takové ty hodnotné,kteří ví,o čem je život a mohou vás obohatit.Takoví lidé jsou i mezi intelektuály,i když to taky není žádná záruka.Třetí možností je zůstat tzv. nezávislým pozorovatelem,ale je to cesta osamělosti,což není na dlouhou dobu také zdravé,člověk je přeci tvor společenský,je to jeho přirozená potřeba,s někým se družit.Ale každý občas potřebuje být sám,utřídit si myšlenky,své postoje a přehodnotit přístup k životu.A ten,kdo to nedělá,to znamená,že nepřemýšlí.No,jen řekněte,kdo z vás nepotřeboval být chvíli sám,měl všeho už po krk...

---