Kovář Kull

pokus o severskou baladu ve stylu Roberta E. Howarda

V daleké zemi Akvilonské žil krutý král jménem Gordon Wall. On ve tvrzi své dobře si žil jen jedl a pil a na loži spal. Ta země tiše řvala pod údery biče a každý se bál i o hlavu svou. Ten král se smál krvi i bolesti snad a garda měla okované boty na nohou. V podhradí pracoval kovář jménem Kull Ten nenávist svojí dlouho v srdci skrýval. Jen s bolestí hleděl na krvavou zem a jak koval meč píseň bojovnou zpíval. Mečem přetneš řetězy brány Nepoznáš nikdy příkoří vlády Kdo píseň tu slyšel hned zbraň svojí vzal a do kovárny běžel a Kulla se ptal : Jak zvítězit nad tyranem co pije nám krev ? Kull pokrčil rameny a meč do ruky vzal. Mečem přetneš řetězy brány Nepoznáš nikdy příkoří vlády A lidé táhnou k hradu a zbraněmi řinčí. V jejich čele Kull jde s těžkým mečem dál. Smrt je vykoupení a pomsta ta je sladká, tak proč by měl strach, tak čeho by se bál. Mečem přetneš řetězy brány Nepoznáš nikdy příkoří vlády Už brána se bortí pod náporem těl a do země se vpíjí první teplá krev a kopí se lámou a meče temě zvoní a z úst všeho lidu zní bojovný řev. Mečem přetneš řetězy brány Nepoznáš nikdy příkoří vlády Čím delší byl boj, tím méně bylo sil a zem memá barvy jiné kromě rudé. Bojovníků málo už stojí na hradbách a nade vším svítí Gordnovi oči kruté. Mečem přetneš řetězy brány Nepoznáš nikdy příkoří vlády Pak s výkřikem král pod ranou meče pad a Kull nad ním s divokým pohledem stojí. V tom zadrnčení luku a prudká bolest v zádech a tělo se hroutí, každý se smrti bojí. Tak nad pustou zemí tiše soumrak se snáší už nebolí je nic, jen krev vytéká z ran. Ti lidé chtěli svobodu a teď ji tedy mají, vždyť smrt svobodná zdá se i za křiku vran. Ten příběh který právě Vám myslí tu šel snad zapadl do prachu či vítr ho svál. Však věřte mi že tam v zemi Akvilonské v mrtvé tvrzi leží Kull a vedle něho král.

---