Bolest

Bolest.

Metro huči bez přestání

srdce bolí z nenadání.

objeví se jak noční můra,

kutá ve tmě, tahle stvůra.

Nezdá se to, je to večné,

utrpení na konečné.

Vápenec zčerná,

i den je tmavší

okovy tiží,

tělo prahní.

Ratolest na stromě ukáže směr,

a kameny srovnají, kde je sever.

Chůze je pomalá

mou kůži sdírá,

všechno to bolí,

má duše zmírá.

Odpoutá se od těla,

krouží nad světem,

jen já nemocný,

i když vše kvete.

Země se naklání

propast je blízko

jejich chlácholeni

jak kdyz štěká psisko.

Zmařené naděje,

me vnitřnosti drásají,

přeji si zemřít,

v klidu a potají.

Nikdo nic neví,

tak je to skvělé,

ta bolest palčivá,

zevnitř me hřeje.

Hlubina laka mne,

a moře pění.

To jediné zdá se,

je mé vysvobození.

Padám do věčnosti,

tak končí i sen,

tak končí i skutečnost,

vše bolest je jen.

---