Dům

Někdy se mi zdá, že tento dům má oči. Není to zas tak nesmyslná myšlenka! Vchodové dveře je jeho obrovská tlama. A okna do ulice? To jsou oči, kterýma se na nás zevnitř kouká. A my bláhoví dobrovolně vstupujeme do jeho vnitřností.

Náš dům vydává podivné zvuky. Kdybyste se trochu více zaposlouchali, slyšeli byste i svůj dům. Je to nějaký druh komunikace? Nebo je to zvuk jeho vnitřností? Jak se rozpínají a stahují. Chce nás pozřít zaživa.

Cítíte se někdy býti sledováni? Ve svém vlastním bytě? Jako by tu s vámi ještě někdo byl? A vy se divíte?! Minule jsem zahlédnul v koutku oka nějakou postavu. Černou. Snad muž. Ale kdo ví. Myslím, že jsou to přeludy, části duší lidí, kteří tu kdysi bydleli a dům si jejich část ponechal. Přízraky. Nevím jakou prácí pro něj dělají. A přivlastní si i kus mojí duše? Za jak dlouho? Nechci, aby můj „stín“ sledoval jiné lidi. Zdá se, že to nijak ovlivnit nemůžu.

Všímejte si ještě více! Všechno je to tak zřetelné, jasně čitelné! Každý den se tady mění zakřivení zdí. Přisahal bych, že včera byla protější zeď u stropu více hrbolatá.

Zní to jako povídačky schizofrenika, že se kolem mne něco mění a já ani nemám reálný podklad k tomu, že se něco doopravdy děje. Všechny nás jednou spolkne. Všecky. Myslím si, že každý kdo do nějakého domu vstoupí, se do něj nějak zapíše. Už jen tím, že šlape po jeho podlaze. Razítko. Vizitka každého z nás, která nejde smazat a my ani nevíme, že jsme ji už vytvořili.

Každý dům má svoji vůni. Můj dům je takový zatuchlý, vlhký. Cihlový. Tuto vůni jsem už ale cítil ve více domech. Myslím si, že se tímto způsobem domy spolu dorozumívají. Pomocí vůní. Žádná řeč. Aroma. A tyto informace si snad předávají skrze nás. Ale to jsou zatím jen dohady.

Horší ale je, že se dnes nemůžu dostat ven. Sousedovi se to ráno povedlo, ale teď se nemůže dostat dovnitř. Má doma děti a manželku. Vůbec mu to nezávidím. TED! Ted jsem ho viděl. Bílá postava. Proletěla kolem mne. Najednou je chladno, i když topím o sto šest. Dnes nesmím usnout. Určitě se pak něco stane. Se mnou.

Doufám, že se Vám tento dopis dostane do rukou včas. Podívejte se včas po svém domě. Sledujte ho, protože on sleduje Vás. A nezůstávejte moc dlouho v jeho útrobách. Čím déle v něm dlíte, tím více se do něj otiskujete.

Já už sem tady přes 20 let. A už vidím, jak se obvodové zdi začínají tvarovat do podoby mého obličeje…