Záhadný dárek

   Abych mohla nějak rozumně začít,  musím Vám nejdřív představit sebe a své přátele.  Máme velice dobrou partu a tak nešetříme slovy jako Mám Tě rád(a),  Nemůžu se dočkat až tě uvidím.  .  .  A to jak v řeči,  tak v žádné smsce nechybí MTR (mám tě ráda),  CW2CU (can´t wait to see you=nemůžu se dočkat až se uvidím).  Další důležitá věc k pochopení mého příběhu je místo mého bydliště.  Bydlím s rodiči v paneláku a pod námi bydlí naši známí.  Už několikrát jsme vymýšleli zrychlovací prostředky komunikace-kelímek spouštěný z okna kuchyně do druhé kuchyně,  vzkaz na provázku a další.  Jenomže vždy se našla nějaká vada.  Většinou ten druhý nevěděl,  že v kelímku nebo na provázku něco je a .  .  .  zkrátka bylo to složité.

   Letos o prázdninách jsem byla na dovolené a už se moc těšila na mou kamarádku a jejího kluka-abyste rozuměli,  na její miminko.  A tak jsem do žádné smsky nezapomněla přidat těch osm písmenek(MVR,  CW2CU).  Chvíli trvalo,  než kamarádka kódy rozluštila,  ale pak pochopila.  V jedné smsce,  kterou mi odepsala (v 22.  30) stálo,  ať si to MVR schovám na pozítří,  to že se uvidíme a dostanu předčasný dárek k svátku a to teprve bude MVR,  MVR  . .  Samozřejmě jsem se nemohla dočkat a usnula jsem až kolem jedné.  Věděla jsem,  že to nebude nic obyčejného,  protože to by ani jinak nešlo.  

   Přijela jsem domů a radostně jsem se se  všemi přivítala.  Po asi hodině povídání jsem musela domů,  protože jsem měsíc doma nebyla. O zmíněném dárku nepadlo ani slovo,  přestože jsem na něj já stále myslela,  ale věděla jsem,  že určitě nezapomněli a dočkám se.  Celý následující den jsem doháněla všechno co jsem zameškala a scházela se s ostatními přáteli.  Navečer,  když jsem se vrátila domů se stavila sousedka,  ale o dárku zase nepadlo ani slovo.  Slíbila,  že večer přijde i s mimčem,  tak jsem se těšila,  že konečně přijdu na to,  co to je za dárek.   S těšením na večer jsem  odešla do svého pokoje.  Rodiče otevřeli dveře a chvíli se na mě s úsměvem koukali.  V tom začalo něco zvonit.  Vůbec jsem nevěděla odkud a co to je.  Pak zvuk zesilovala a já zjistila,  že jde zpoza skříně,  kde jsem objevila malý telefon-ne opravdový,  ten pro děti.  Nechápavě jsem se podívala na rodiče a ti mi radili,   ať to zvednu,  že mi někdo volá.  Moc jsem jim nevěřila,  zase nějaký vtípek,  ale řekla jsem si,  proč jim neudělat radost,  tak jsem ze srandy do telefonu promluvila a .  .  .  .  někdo mi odpověděl.       

   Byla jsem.  .  .  no,  přinejmenším v šoku.  Nejdřív jsem si myslela,  že mám v pokoji vlastní telefon,  což jsem měla hned zamítnout,  protože to byla jenom hračka,  ale později mi došlo,  že mi vlastně volá ta sousedka a že to byl ten dárek.  Telefon mají i pod námi a spojené jsou dráty nebo co to vlastně je.  Určitě doporučuji sousedům,  protože od teď ušetřím spoustu času,  někdy  jsem běhala nahoru dolů a vyřizovala vzkazy a taky docela dost peněz,  protože jenom asi každá čtvrtá smska z mého mobilu jde někomu jinému než sousedce pod námi,  i když bych třeba jen mohla seběhnout schody .   Takhle už jen zvednu sluchátko,  dole zazvoní telefon a účet od telefonní společnosti se nezmění.

Teď už můžu říkat i do telefonu:Mám Vás moc ráda!   

Konečně chytrý komunikační prostředek!