Bouřka

Nebe má  tak krutý výraz ve tváři

a hřejivé sluníčko už nezáří.

Samý mrak a sem tak blesk

a obrovské kapky o zem plesk !

Každý utíká, co mu nohy stačí

a lituje, že není o deset let mladší.

Vítr tak rozzlobeně fouká

a opuštěná holčička za stromem kouká.

Její dušička strachy se krčí

jako malý koloušek ve voňavém smrčí.

Náhle byl tu blesk a zaburácel hrom

a na zem svalil se veliký strom.

Holčička už neměla na světě nikoho

vzlykajíc sotva se držela na nohou.

Kolemjdoucí mohl vidět, jak plačící děva

klečí u toho velkého kusu dřeva.

Najednou slza dívčina smočila suchou kůru

a ze stromu stal se člověk a zvedl se k nebi vzhůru.

Ten strom, ta lípa, byla matkou tomu děvčátku,

proč jí bouře vzala tomu malému ubožátku?