Král

KRÁL: Stráže! Přiveďte sem toho lumpa. Ale rychle! (k předvedenému pobudovi) Víš, čeho ses dopustil?

POBUDA: Ne, pane.

KRÁL: Ehm… Podívej se na ty svoje sandály.

POBUDA: Co je s nimi?

KRÁL: Je to úplně jasně patrné. Tenhle typ je zakázaný – copak to nevidíš?

POBUDA: Ne.

KRÁL: Ach jo! Ty sandály jsou… jsou rouhačské!

STRÁŽ: Ooh!

KRÁL: Takové, jako jsi ty, obvykle popravuju, ale jsi mi sympatický – nechám ti jenom useknout hlavu.

POBUDA: A to jako potom budu žít?

KRÁL: No dobře! Prokoukl jsi mě – tady máš žezlo. (utíká ze scény)

POBUDA (ke králi): Ale vždyť je to jenom klacek! (ke srážím)To nebyl pravý král?

STRÁŽ: Kdepak. Doopravdový král sedí tamhle nahoře…

POBUDA: Tak co se to tady děje? Vůbec tomu nerozumím.

STRÁŽ: Tohle je tajný konkurz na nového krále. Tamten byl předchozí uchazeč, teď jste to vy. Hlavní cena je královská koruna a království, druhá cena je královské jablko s originálním podpisem, třetí místo získává oves na celý rok zdarma. Musíme to říkat každému. Zkuste na krále udělat dojem, ano?

POBUDA: Dobře, dobře. Tak už? Můžu? (stráž mu podává plášť) Ach, děkuji. No, takže… přiveďte dalšího obviněného.

STRÁŽ (přivádí zas toho minulého, falešného krále, ještě z něj cestou strhávají pláštík)

POBUDA: Moment! To jste přece vy!

FALEŠNÝ KRÁL: Ne, nejsem.

POBUDA: Ale jste. Před chvílí jsem vás viděl odcházet. Určitě jste to vy. Já mám na lidi dobrou paměť.

FALEŠNÝ KRÁL (šeptem k pobudovi): Sakra! Teď už jsem přece někdo úplně jinej. Teď jsem jakože zločinec, chápete? Nemůžete to takhle kazit.

POBUDA (k falešnému králi): Dobrá. Už rozumím. (nahlas) Vůbec vás neznám, pane, ale neprovedl jste náhodou něco, za co bych vás mohl potrestat?

FALEŠNÝ KRÁL: Asi jo, když jsem tady…

POBUDA: No jo! Zase ty sandály: vidíte to? Ty jsou zakázaný!

STRÁŽ (k pobudovi): Co děláš? Vždyť je bos.

FALEŠNÝ KRÁL: Navíc – tohle je moje replika. Vymysli si něco vlastního.

POBUDA: Co teda v tom případě dělá támhle v koutě ta hnusná žába? No, co mi na to povíš?

FALEŠNÝ KRÁL: Ale… Co to má co dělat se mnou?

STRÁŽ: Jo! Jak se to jako týká jeho?

POBUDA: Dobře! Tak mi řekni, jak to, že jsi tak rozcuchanej?

FALEŠNÝ KRÁL: To bude tím, výsosti, že mě sem neurvale přitáhl váš vrchní žalářník. Nemohl jsem s tím už nic dělat. Je mi to líto.

POBUDA: To je ovšem vážný zločin, chodit takhle neučesaný před krále! Styď se, ubožáku! Obvykle takové, jako jsi ty, nechávám na pokoji, ale že jsi to ty… (vezme klacek a falešného krále hrozně zbije; potom se obrátí nahoru směrem k pravému králi) Dobrý, ne?

KRÁL (ze shora): To je hrůza, to co jste zrovna předvedl. Stráže, okamžitě je oba seberte. Takové, jako jste vy, mám ve zvyku popravovat až odpoledne, ale myslím, že nemá cenu se zdržovat.

STRÁŽE (oběma pobudům na povel useknou hlavy a nepořádek vzápětí uklízejí)