Temná

Skvétám v prachu Cest, já znám tě však, Tvé kroky přede mnou nevnímam,

vidím Tvůj obraz, vpíjím se mu v ústrety, však Tvé kroky přede mnou jsou mi ztraceny.

Stojím a propadám se prachem Cest, tam kdes stála, stojí dnes mého světa klec,

stojím a skrz prsty deště se Tvé tváře dotýkám, však kdes Tvůj úsměv,

v kamenosti Tvé tváře zanikám.

Vídal jsem skály a jejich strmý tvar, kdes pohled můj se ztrácel,

když jsem ve vzpomínkách na Tvou neposednou kadeř zanikal.

Utápím se krajinou, snad zmizí můj bol, kdes chrám stával,

vidím jen Temnotu tebou a mnou prokletou...

Tak skrapí mě déšť Cest, a poutník nade mnou směje se mi z oblohy hvězd,

pane můj prošel jsem krajinou od nikud nikam a zpět, má Tvář je šedivá,

tělo vadne pod tíhou … Já nevím, nevím … již vidím máry černé … došel

jsem.

Odpust mi, nechtěl jsem květy Tvé ze zahrady Chrámu mezi plevel vplést...