rapsodie

Když už vůbec píšu, stálo by za to se zmínit
jak jsem se na tohle představení připravoval:
vysprchoval své čerstvě protažené tělo ve studené vodě,
přiložil velkou dávku do kamen,
zavřel kocoura i psa - oba nakrmené
a klíč na krátké stuze si zkusil zavěsit kolem krku.



Poté co jsem spatřil
dobře živenou a hysterčící
americkou Proserpinu,
vracel jsem se kolem hospodářských stavení
v rohu lesa domů.



(...běhala od jednoho k druhému -
„Co budeme dělat, Bože...
Nevím kde jsme! Hrůzo!
Ztratili jsme mapu.!“ A -
„Tento vzkaz posílám rodičům Mikea a Joshe. A svým..
Je to všechno má vina.
Všechno se stalo mojí
prosazovačností, pýchou a ješitností.
Josh je teď mrtvej a Mike zrovna spí.
Beztak taky skončíme špatně...
A to bude trest! Omlouvám se všem.“)



(A ten) les se nakláněl až mluvil.
Šla z něj hrůza jak byl silný.
Z rokle prosvítaly ještě odpadky.
Ze skládky. A opar. Co si počít.

Solo:
„Dohaduješ se, nakolik jsme schopni dorozumění?
Čníme. Čenicháš po metafyzice
 jak nazrzlý ohař: „hospodářská stavení“...
Dobře jsem viděl, jak jsi nás lámal ovcím!

Jak jsi pod houpačkou ztratil skleněný medailonek (žlutý)
s profilem Hitlera (- ve stejné sérii byl ještě
Schubert, princ Eugen a Mozart. A Goethe a Dürer, snad.“



ze sna: pět útočících vět a
lenost dát se zabít třikrát

---