Splněné přání

Prašnou cestou stromy lemovanou
šťastná dívka prochází,
cítí touhu dosud nepoznanou,
obraz jeho jí provází.
Touží ho kolem krku vzít
a něžně ve vlasech ho vískat.
Jen tak ve dvou o životě snít
ach, jak se jí stýská!
Ještě před chvílí ho za ruku držela,
teď zbyl jí otisk v srdci jen.
Ještě před chvílí s ní smál se zvesela,
sama teď jde loukou, úvozem.
Myslí na ní? Chce s ní být?
Trápí se, když nejsou spolu?
Než bez něj, líp si život vzít.
Jít do pekla, tam dolů.
A potom jí náhle někdo zakryl oči
a do vlasů jí lehce políbil.
Ať čas teď stojí! Proč svět se točí?
Kéž neskončí vír těch krásných chvil