Básen pro něho...

Chtěla jsem verše s láskou psát
však moje čelo halil stín
studí to, co by mělo hřát
ten trpký nemizící splín

Zas na mě číhá smrti objetí
tuší, kam dýku vrazit má
zlomíš to věčné smutné prokletí?
Zničí ho láska upřímná?

Možná vnášíš světlo do vězení
kde duše má sténá v řetězech
máš klíč od dveří, lék na trápení
jsi rytíř, co přichází v mých snech

Oblohou noční slunce září
sníh najednou už nezebe
smáčím pero v kalamáři
píšu dál báseň pro tebe

Ač smutek lapil mě do své sítě
slza stéká po tvářích znavených
já toužím říct sladké - miluji tě
já toužím utopit se v očích tvých