Sen...

Sen skončil, probuzení bolí.
Rozpadl se jako písek, když prsty ho drolí.
Skutečnost je pravá, ale snít je hezčí,
něžná fantazie, realitu předčí.
Sen tě odvede z života, je tedy i smrt sen?
A když ne? Cožpak vím. Ze sna mě probudí den.
Sen ve spánku, snění při vědomí.
To vše je obrazem přání a prožitků
a přece tak živé, člověk si uvědomí,
že je to příběh složený ze zbytků.
Ze zbytků strachu, bolesti a smutku,
co zdá se, když srdce bolívá.
A nebo se ti nezdál ze zármutku?
Málo snů o lásce nikdy nebývá.
Ta jeho moc vládne království bez hranic,
tam je on tvůj a miluje tě.
Tam máš všechno a vlastně nemáš nic.
Je tam v noci den a zima v létě.
Píšu teď tuhle básničku a sním,
aspoň ne chvíli mám pocit nejkrásnější.
Až přijde ta chvíle, až se probudím,
bude mě hřát vzpomínka nejněžnější.