Co?

je to tak? to hovado, co se na tebe ráno dívá do zrcadla, jsi ty.
ne. otáčím se. otevírám oči a pak zas chcípám. je to extáze nebo drogovej záchvat zuřivosti?
co to vlastně dělám? líbám zem nebo papeže? z huby mi tečou zvratky a já otáčím oči v sloup. obracím se k Bohu o pomoc. bohužel. poselství došla. pomoc se nekoná. jsi dospělá. tak se laskavě postav a znovu se podívej. ten obraz se nezmění
co to bylo za dobu. před těmi třemi roky. co to jen bylo. zdálo se mi to snad? nebo se mi to zdá teď? změnila jsem se snad? hodiny prázdnoty a samoty mě zformovaly, nedávaly na výběr. stoupla jsem si na špičky a vztáhla k sobě ruce. na zemi je místa dost. tam se můžu vždycky vrátit..
co chceš? nevím kdo jsem. začínám nový život a všechno se převrací. urovnává se to podivným způsobem.
bodám se nehtama do stehen a chytám se za hlavu. to, co ještě leze po zemi se mi už přestává podobat. všecko se vypařilo. moje vzpomínky a sny. jsem to já?
to prase v džínách a zatuchlém svetru. ta hromada popela a snůžka lží.postava ve stínu.
žereš? nebo jsi přestala jíst úplně? to by jsi neměla děvenko, bude z tebe anorektička.
chytré žvásty tvojí máti ti začínají lézt krkem. lezou Ti snad až do zadku, do morku kostí se vpíjí.
zařvi si!!
ty hovado
je to sen
nevíš, kdo jsou tví rodiče, oni už tě neznají a za těch posledních pár let toho moc nestihli. jsou v řiti..každý sám, komunikace neprobíhá, jim to tak vyhovuje. uzavřeli se ve svém světě, už nechcou ven. společnost je spoutala. ta snůžka pravidel a pomst..a lží
tečou mi slzy

---