Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...Pasovat versus milovat...
18. 08. 2006
0
0
1507
Autor
bingol
Jdu ke dveřím,odemykám klíčem...
Proč naše ruce také do sebe tak nezapadají,miláčku?
Jdu ke stolu,sednu si,popíjím čaj a šálek pokládám na talířek...
Proč naše ruce do sebe nezapadají také tak,miláčku?
Jdu k posteli,povléknu polštář a ptám se...
Proč naše ruce taky tak nezapadají,miláčku?
Asi je to mnou,už to tak dále nejde...
Musím najít někoho,jehož ruka do mé zapadne...
Následuje smutný telefon,plný slz...
Pokládám ho,vstanu,cítím se mizerně...
Rozhodnu se hledat hned...
Jdu do kuchyně,sahám pro nůž...
Tak né ruka ale RUKOJEŤ!!!
Hrozný pocit střídá pocit štěstí,pochopení,úlevy...
Rychle nůž stisknu a nakrojím si kůži na druhé ruce...
Sama jsem až překvapena,jak snadno tam nůž zajel,jak tam pasuje...
A to jsem vlastně vždy chtěla,nějakou ruku,která do té mé bude pasovat...
A neměla to být ruka,ale rukojeť...
Teď už vše chápu...
Umírám se slzami v očích...
Se slzami štěstí...
Svému bývalému příteli odkáži dvě deci své krve,ať mu to není tolik líto...Láska je láska,ale důležitější je někam pasovat...
Proč naše ruce také do sebe tak nezapadají,miláčku?
Jdu ke stolu,sednu si,popíjím čaj a šálek pokládám na talířek...
Proč naše ruce do sebe nezapadají také tak,miláčku?
Jdu k posteli,povléknu polštář a ptám se...
Proč naše ruce taky tak nezapadají,miláčku?
Asi je to mnou,už to tak dále nejde...
Musím najít někoho,jehož ruka do mé zapadne...
Následuje smutný telefon,plný slz...
Pokládám ho,vstanu,cítím se mizerně...
Rozhodnu se hledat hned...
Jdu do kuchyně,sahám pro nůž...
Tak né ruka ale RUKOJEŤ!!!
Hrozný pocit střídá pocit štěstí,pochopení,úlevy...
Rychle nůž stisknu a nakrojím si kůži na druhé ruce...
Sama jsem až překvapena,jak snadno tam nůž zajel,jak tam pasuje...
A to jsem vlastně vždy chtěla,nějakou ruku,která do té mé bude pasovat...
A neměla to být ruka,ale rukojeť...
Teď už vše chápu...
Umírám se slzami v očích...
Se slzami štěstí...
Svému bývalému příteli odkáži dvě deci své krve,ať mu to není tolik líto...Láska je láska,ale důležitější je někam pasovat...
Tak to uplne chapu, myslim ze par veci co jsem napsal byly vzdalene podobne, jen tomu chybely ty tvoje sugestivni napadospojitosti.
Jinak ciste virtualni doporuceni: sezen si na cca patnact minut Teorii spolehlivosti od Ivana Divise.
Oloupat, nakrajet najemno a zapit kvalitnim vinem.
A pak se do toho pust! A budem zirat! :-)
Jo,díky,je to tak napsáno schválně,jako protest proti dnešní době,která podle mě trpí nedostatkem poetičnosti...Vše je právě řečeno polopaticky,bez ohledu na nějaké estetické cítění duše...
A to je velká škoda...
Ale jinak opravdu moc díky :)
mmm, velice nosná myšlenka - ty metafory s otázkou, rukojeť - ruka... jen to zpracování je až příliš všední, příliš... polopatické?
MOC rád bych tohle četl ještě jednou s větší dávkou poezie!!!
/no, doufám že to není ryzí dokument/