Nepopsatelná

Zoufalá něha šplhající po šíji,šíji mladé dívky jménem Láska,

je mladá a přece tak staře známá,prchlivá...

Vlasy spletené snítkou touhy,oděná v lehkém plášti tajemství,

hladíc ji jako čerstvá ranní rosa...

Hluboké oči,obyčejné,ale přece každý den jiné,jinak kouzelné,

jeden v nich vidí perly a bohatství,druhému se v nich zrcadlí tvář,

tak líbezná,té vlastní podobná...

Ručky křehké bílé,dlouhé,vroucně obejmou,

však síla obětí i smrtelná býti může...

Krásu oblých plných tvarů mladých dívek skrývá,

avšak cosi je v ní přestarého,výraz,který je tu od počátku věků...

Jest to kmetské mládí?Jestli opravdu existuje,pak ano,určitě...

Je tak bledá,tak křehká,plné rty k zulíbání vybízí...

Výraz matky,čekající svoji ratolest,těšící se z toho vzácného daru mateřství,

právě ONA ho kolem sebe rozmarně trousí jako okvětní lístky růží,

které vtiskne do rukou mladých chlapců,náruživě čekajících právě na tu svou,

hořící touhou,jež zažehnuta byla vášní...

Láska,ona děva,jež tančí divoce v srdci mém a zpívá tak jemně a přitom tak hlasně,

 vše se jalo zpívat kolem s ní...A přec chvíli mlčí,to jim úžas rety zavírá,na síle ubírá...

Je překrásná,přenádherná,je to LÁSKA...

Tak známá,tak jasná,ale přitom obyčejnými slovy nepopsatelná...