JASNĚ SI VZPOMÍNÁM ...

*22.2.2000

Jasně si vzpomínám na naše první setkání na chvíli, kdy jsi mne spatřil poprvé a kdy jsem já poprvé spatřila Tebe. Na chvíli, kdy jsem si uvědomila, že se stalo něco, co se jen tak nestává. Zřejmě jsi myslel na to samé, protože jsi bez hnutí stál a díval jsi se na mne. Bylo to tak zvláštní, od té doby jsem to nikdy nezažila znovu. Jen stěží jsem se donutila jít dál, ale Ty jsi jen stál a tiše se díval, jak odcházím. A tak to vlastně zůstalo dodnes. Dodnes si nejsem jistá, co na Tobě mám tak ráda, ale jedno vím jistě až Tě příště potkám, budu se cítit stejně jako tenkrát bude to stejně zvláštní, stejně silné a stejně poprvé, protože nevěřím, že by se od té doby něco změnilo.

---