Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bestie?

25. 08. 2006
1
0
3250
Autor
Muamarek

 

Bestie?:


Igor vedl podnik noční,

dost známý v zemi noční klub,

na sedánky tam - na výroční,

as chodil i sám belzezub,

 

 Vše líc má - a vše má svůj rub,

gang s vazbou na špičky policie,

si v baru tom udělal svůj srub,

kdo moc ví - ten krátce žije,

 Nebo za mřížemi zvolna hnije,

žalován z vraždy, kterou nespáchal,

odsouzen za jiných - za mánie,

justiční omyl dlouho zapáchal,

 

 Kdo moc měl - tak ten netlachal,

klub proklet snad byl od počátku,

kdo v vraždách se nikdy neštrachal,

vystaven byl tu svodu, zmatku,

 

 Pozdější majitel klubu takhle z pátku,

uškrtil na sobotu muže  - pro zisk,

Igor dal dcerky své zas matku,

odpravit pro prachy - sousto pro tisk,

 

 „To já dal klubu pečeť, otisk,

všichni mi po krku šli rázem,

můj společník sic nestál o risk,

padat však nechtěl dolů srázem,

 

 Já se svou manželkou jsme mu kazem,

stačí mou manželku z světa smést,

mne obvinit - smrtelně hnout mi vazem,

má manželka sotva mne může snést,

 

 I o gangu vím - sem z mnoha měst,

sem stáhl se jako do ústředí,

mou servírku jednu už potkal trest,

z okna vypadla kdes v budov šedi,

 

 Deset pater k smrti hledí,

zabila se - je po případu,

v člověku se dojmy ředí,

jak na jednom sejde málo pádu,

 

 Má milenka chyb má možná řadu,

dala syna mi však - a sním vervu,

vervu do života - bez zlořádu,

já z manželky nepřál si pytel červů,

 

 Ni za smrt milence jí se nervu,

to ke mně šla - celá roztřesená,

zděšená, s úzkostí - svazek nervů,

někdo chtěl ji prý zastřelit - zkormoucená,

 

 To já jsem ji utěšil - na zhroucená,

na zhroucená stvoření léčbu znám,

mé manželky někde se kula cena,

druhý den ráno šla ve svůj krám,

 

 Nájemný vrah se stavil tam,

zbraň vytáhl - již rána třeskla,

už na hrob jí pouze zavítám,

praskla jak okenice ze skla,

 

 I mně před hlavou se hlaveň leskla,

nikdo nepátral, kdo po mně střílel,

výpověď vraha jasně pleskla,

to na můj rozkaz s zbraní šílel,

 

 Prý ze strachu osud vraha sdílel,

prý pro prachy, dcerku a svou pýchu,

dal zabít jsem tu, v níž živel kvílel,

mne bojí se vrah prý - to je k smíchu,

 

 Na hořkosti tomto - na kalichu,

je nejhorší as - že toužím po té,

s níž zažil jsem v vášni mnoho hříchů“,

co bylo, si říkal - i co je poté

 

 

 

 



Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru