Proč jenom tělo ženy?

Autorem předchozího výroku je žena, ale já uvažuju, proč tady k tomu omylu často dochází a jak je tedy možné, že to nepoznáme?

Nevíme to náhodou a nechceme si z jakýchsi zvláštních důvodů namluvit něco jiného? Na počátku si snad uvědomuje naprostá většina mužů, že se zamilovali do těla a vzhledu ženy. Na počátku člověka určitě uhranou oči, vlasy, vůně, rty, prsa, boky, zadeček. Krásný pohled a ještě lepší dotek :-). To možná máme ještě všech pět pohromadě, pak se ovšem začíná trochu blbnout, posloucháme nesmysly a říkáme sami nesmysly, za které bychom se při hlubším zamyšlení označili za kašpary. Místo abychom chválili to, co se nám skutečně líbí, vyjadřujeme se v jakýchsi polodebilních oklikách, v jakési nepochopitelné obavě, že vyhlédnutá krasavice by se mohla pravdivou chválou urazit. Pak například ne příliš inteligentní blondýna s větším poprsím, poslouchá komplimenty týkající se bystrosti svého intelektu a vtipnosti svých nejapných poznámek. A ještě ke všemu se jí takováto lež ze zvlášního důvodu líbí. Jako by snad vysoká inteligence (která většinou stejně pokulhává minimálně za polovinou mužské populace opačného pohlaví) byla více než krásná zdravá ňadra? Je snad na tom něco nepřirozeného? Intelekt nepohladí a dítě nenakojí. Přesto se však všeobecně lže, tak dlouho až takřka obě strany alespoň navenek této lži uvěří. Lež má ovšem krátké nohy a donese obě strany tam, kam snad ani nechtěly. Místo líbání bradavek se pak poslouchá a projevuje neupřímný obdiv nad pseudointelektuálními mnoha hodinovými výlevy. Člověk by si pak nejraději šel poslechnout něco opravdu rozumného (například do hospody) a trpí už jenom v představě té obrovské ztráty času, kterou utrpěl. A vždycky je to dřív nebo později stejné, a když se přizná pravda tak taky :-).

Řešení jsou z dlouhodobého hlediska možné asi jenom tyto:

1) ženy si začnou vážit svých skutečných předností před muži, a pak snad ocení pravdu a upřímnost, o které se mnohdy v kuloárech mluví

2) nebo změnit pár miliónů let starý genetický kód muže a my se naučíme milovat duši ženy... ke spokojenosti obou stran (možná bychom pak ale vymřeli a chvilku by to bylo fajn :-)... není přece důležitý cíl, ale cesta)