Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak interpretuji Svaté texty Bible
Autor
Karels
Článek je mým pohledem na interpretaci, výklad Svatých textů Bible. Především je dobré vědět, že Svaté texty Bible, jsou tím největším zjevením Boha, tím nejdůležitějším zjevení Božího plánu pro lidstvo. Boží slovo a výklad, vysvětlení Božího slova jsou podstatnou částí našeho křesťanského života, našeho osobního vztahu s Pánem Bohem. Přečtěme si jeden biblický text, protože tak nejlépe pochopíme určitý postup při vysvětlení, výkladu biblického textu.
Výklad, interpretace Božího slova jde dělat snad na tisíc způsobů. Měli bychom si uvědomit, že Boží slovo bylo myšleno pro člověka žijící v dávnověku, ale s tím, že může a také promlouvá k nám do současnosti. Za velice nešikovný považuji tzv. alegorický výklad. Typickým příkladem bylo kázání jednoho bratra. Tento bratr vykládal příběh o Davidovi a Goliášovi. David vzal pět oblázků a jedním z nich skolil Goliáše. Bratr za kazatelnou přiřadil ke každému z těch pěti oblázků nějakou charakteristiku, jeden oblázek je víra, druhý láska atd… A tak my křesťané porazíme Goliáše v našich životech.
Tak ale tento příběh nebyl zamýšlen, autor alegorického výkladu si tak defakto může s biblickým textem naložit jak uzná sám za vhodné. Alegorický výklad je nerespektování základního poselství, s textem můžeme naložit jak sami chceme a dokazovat taky, co chceme. Ačkoliv i apoštol Pavel užil alegorický výklad. Dvě ženy, která přirovnává ke dvěma smlouvám. Pavlův výklad je zaznamenán v listě ke Galaťanům ve čtvrté kapitole.
Myslím, domnívám se, že biblické příběhy k nám promlouvají a mají nám co říct z mnoha důvodů. Boží mužové a ženy zažili zklamání, pronásledování, nepochopení, hřích, nevěru, ale také boží požehnání, boží odpovědi na jejich modlitby, boží přízeň, podobně jako to zažíváme my v našich životech. Mnou pochopená základní interpretace je ztotožnění našich životů s životy biblických postav. Podle mě je nejzákladnější interpretace biblických textů, pochopení Bible, založená na myšlence, poznání pochopit něco na základě něčeho jiného. V tomto případě pochopit náš život, na základě života biblických mužů a žen. Prostě nás osudy reálných postav jako je postava Abrahama, Mojžíše, Davida, Pána Ježíše, apoštolů Petra a Pavla oslovují do té míry, že se snažíme porozumět svému životu prostřednictvím jejich životů.
Při mém obrácení, konverzi z atheismu jsem byl dojatý životem a hořkým koncem Ježíše Krista. Hluboce se mě dotklo, že i za mě zemřel, že i za moje hříchy Ježíš zemřel. V té době jsem zdaleka nechápal nějakou teologii. V tom okamžiku, v té chvíli, když jsem připustil, že i za mě Ježíš umíral, jsem najednou pocítil dotek Božího Ducha. Pocítil jsem Boží přítomnost a věděl jsem zcela jasně, že Ježíš nezůstal v hrobě, že Ježíš je vzkříšeny a žije na věky.
Domnívám se, že interpretace, výklad biblických textů, kdy se snažíme pochopit něco, na základě něčeho jiného je i vlastní biblickému poselství. Vždyť se snažíme pochopit život Ježíše Krista prostřednictvím života krále Davida. Snažíme se pochopit Ježíše Krista a jeho oběť prostřednictvím starozákonních obětí. Mohl bych takto pokračovat. Za častou interpretační chybu bývá považováno to, když svůj výklad založíte na jediném slově. Já to učinil v článku Jom kippur jako výzva k následování Hospodina Boha V článku jsem srovnal hebrejské אראה [erae], které je v knize Levitiku. (Levitikus 16:2) Hebrejské slovo אראה [erae] znamená „objevím se“. V tomto tvaru a ve stejné osobě se toto hebrejské slovo vyskytuje pouze dvakrát. Poprvé v Levitiku 16:2, hebrejské slovo אראה [erae] je ústředním termínem pro zjevení Boží přítomnosti nad schránou smlouvy. Po druhé se identické slovo אראה [erae] vyskytuje v 1 Královské 18:15. V tomto případě je to prorok Eliáš, který se má objevit před králem Achabem. [1]
Dvě identická slova ve stejné hebrejské slovesné třídě, ve stejné osobě. V celém Starém zákonu jsou dva výskyty v této slovesné třídě a ve stejné osobě. A to právě v knize Levitiku a v 1 Královské. První výskyt je zjevením Boží šechiny, Boží přítomnosti nad truhlou, což je ústředním tématem liturgie Dne smíření, Jom Kippur. Druhý výskyt je vyhraněná situace, kdy se má objevit prorok Eliáš před králem Achabem. Mělo tak skončit období dlouhotrvajícího sucha a lid se má rozhodnout buď pro Hospodina, nebo pro Baala. Ostatně celý příběh si můžete přečíst v 1 Královské 18:1-46.
Pokud bych nějaký výklad založil na výskytu jediného slova, který se vyskytuje v textech Dne smíření a v příběhu o proroku Eliášovi, potom by to byla zajisté chyba. Při bližším zkoumání zjistíme, že ty dva texty, ty dvě situace spojuje víc než jenom jediné sloveso. Prorok Eliáš obětuje býka. (1. Královská 18:23, 38) Stejně tak i velekněz o Dni smíření obětuje býka. (Levitikus 16:6) Soudím, že výskyt hebrejského slova אראה [erae], které se překládá jako – „objevím se“ v obou textech, je pouze vrcholem skrytého ledovce a oba texty spojuje více témat.
Pokud uplatníme zásadu, o kterou jsem se tady „podělil“, potom se budeme snažit pochopit příběh proroka Eliáše na základě liturgie Dne smíření a stejně tak to půjde i opačně. Budeme se snažit pochopit liturgii Dne smíření prostřednictvím příběhu o proroku Eliáši. Soudím, že příběh, kdy Eliáš obětuje býka je v určitém smyslu Den smíření pro lid Izraele. Je tam oběť – býk, kterou Hospodin přijímá, v příběhu je i fyzický důkaz smíření – začalo pršet po dlouhotrvajícím suchu.
Naopak Den smíření je dnem, kdy se znovu rozhoduji, zda budu sloužit svému Bohu Hospodinu, nebo nikoliv. Příběh Eliáše je totiž příběhem o rozhodnutí pro Hospodina. Židovští rabíni komentují tento příběh tak, že největší zázrak nebyl oheň z nebe, který pozřel oběť býka, ale konverze, obrácení lidu Izraele k Hospodinu svému Bohu. Celkovou atmosféru, atmosféru rozhodnutí pro svého Boha uplatním na Den smíření. Jakoby každoročně v Den smíření platilo: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!“ (1 Královská 18:21)
Den smíření jako nové rozhodnutí pro svého Boha, naopak příběh proroka Eliáše nese jisté rysy Dne smíření. V oběti, kterou obětuje Eliáš, můžeme také vidět oběť za smíření hříchů mezi Hospodinem a svým lidem!! [2] Společných souvislostí, témat by se v těchto dvou textech dalo nalézt ještě více. Já se sdílel pouze s tím, co mě zrovna napadlo. Základní pravidlo pro výklad vidím, chápu porozumět jednomu biblickému textu prostřednictvím, na základě jiného biblického textu.
Jiná interpretační, výkladová metoda, kterou jsem uplatnil u některých svých článků je vzít si pod „drobnohled“ nějaké slovo, termín a podívat se na jeho originální význam. Kupříkladu slovo שׁלוֹם [šalom]. שׁלוֹם [šalom] se překládá jako pokoj, ale má mnohem více konotací – pokoj, řád, zákon. Pokusím se zaměřit na toto slovo a jeho další konotace, významy rozeberu. Protože je slovo שׁלוֹם [šalom] spíše známé jako pokoj, tak se při jeho výkladu zajímám o jeho další významy. To jsem udělal v článku Křesťané jako mírotvůrci? Pokud zjistím nějaký jiný význam, třeba už u zmiňovaného slova שׁלוֹם [šalom], potom jeho další konotaci, význam porovnám s jeho obvyklým významem. שׁלוֹם [šalom] se překládá jako pokoj, ale já objevil i další význam – řád, uspořádání. Došel jsme tak k závěru, že pokoj, pokoj Boží se nevylučuje s řádem, ale naopak se vzájemně doplňují. Pokoj by nebyl možný bez řádu, uspořádání a naopak uspořádání, řád vede obvykle k pokoji. Při svém výkladu potom uvedu obě konotace, významy a pokusím se obě vysvětlit jako i jejich vzájemný vztah, interakci, ke které jsem dospěl.
Ne jinak jsem postupoval ve svém dalším článku O spravedlnosti Zamyslel jsem se nad významem slova spravedlivý. Člověk, který je spravedlivým a člověk, který je přítelem lidí, tyto dva významy se nevylučují, to je můj závěr. Při zkoumání, zda je to tak, nebo není, je samozřejmě nutná znalost Boží slova čtená v českém jazyce. Prostě zkoumám každou novou myšlenku pod „drobnohledem“ Svatých textů Bible a pokládám sám sobě dotazy. Ježíš byl spravedlivým, ale byl také přítelem, přítelem lidí? Jak se choval k ostatním lidem? Stranil se jich, nebo byl neustále v jejich blízkosti? Odpovědi na tyto otázky nalézám zaznamenané ve Svatých textech Bible. Při čtení biblických textů evangelií se mi potvrdilo, že Pán Ježíš byl neustále na blízku druhým lidem, a tak se teze vzájemné „provázanosti“ významu spravedlivý a přítel nutně potvrdila. [3]
Jako častou chybu vidím, když se přečte nebo napíše nějaké slovo v hebrejštině a uvede se, kolik má různých českých významů. No a co? Co my s tím? Při takovém počínání si jenom řeknu v duchu, že kazatel nebo vykladač Bible umí pracovat s biblickým slovníkem… Naproti tomu uvést nějaké slovo, termín v hebrejštině, uvést jeho český ekvivalent. Vyložit tyto ekvivalenty a navíc uvést jejich vzájemný vztah, jejich interakci. To, že nějaký termín uvedu hebrejsky a uvedu jeho český překlad, přece nikomu nic nedá… [4]
Musím zde napsat, že jsem se při svých výkladech taky chybil, rovnou to přiznávám. Uznávám takovou kritiku, která je konstruktivní. Když kritizuji, potom nabízím i svoji alternativu, svůj pohled na věc. To je podle mne konstruktivní kritika. Ještě mnoho jiného bych mohl napsat, ale myslím, že je to prozatím vše, s čím jsem se chtěl s vámi sdílet, vážení čtenáři.
Karels
Poznámky:
[1] Srovnání proroka Eliáše s Boží přítomností, Boží šechinou není jenom v tomto případě. Ex 23:20 a Mal 3:23 uvozuje stejné Boží povolání anděla Hospodinova a nového Eliáše – הנה אנכי שׁלח
[2] V tomto případě obětuje oběť nekněz.
[3] Obvykle se pohybujeme ve svých životech mezi těmito dvěma „póly“ jazykového významu slova spravedlivý. Buď naplňujeme Boží vůli, ale nemáme zase tak blízko k druhým lidem, nebo naopak máme k druhým lidem blízko, ale s naplňování Boží vůle nám činí občas problém.
[4] Dnes máme takové jazykové pomůcky, že to může udělat kde kdo. Ono to potom vypadá, že dotyčný je zběhlý v hebrejštině, což není pravda. Alespoň na obranu chování takových lidí, musím konstatovat, že je vidět jejich přípravu na kázání, nebo při napsání nějakého článku.