Fotografie

Utíká noční ulicí, nikde ani človíčka. Najednou se zastaví a její pronikavý pohled spočine na noční obloze. Je sama, sama jako ta jediná hvězdička přímo nad ní. Jako by se jí vybavily ty časy. Časy plné nádherných chvílí, lásky a pochopení. Ne, není to tak dlouho, jen pro ni se každá minuta stává nekonečnou. Ta temnota, to ticho, ta dlouhatánská řeka pocitů, myšlenek a otázek, která nikam neústí. Pronásledována stíny stromů vytáhne z plátěné peněženky malý obrázek, v té tmě sotva rozpoznatelný. V jejích očích se zalesknou slzy. Povolí dlaň svírající onu fotografii a je jí docela jedno, kam ji ten hravý vítr odnese. Obrátí se a rozvážným krokem se vrací tam, odkud utekla.

---