Konec

Stála tam uprostřed potemnělého parku, ustrašená jak malé děvčátko. Stíny větvoví jako by jí stále něco chtěly pošeptat. Rozhlížela se v té nejtemnější tmě. Dosud jí nikdy tak nesúžovala jako nyní. Její skleněné oči spočinuly na nebi. Vzpomněla si, jak mu vždycky říkávala - tyhle dvě hvězdičky vedle sebe, to jsme my... Cítí, že nic není v pořádku. Najednou spatří postavu přicházející váhavým krokem přímo k ní. On. Zastavil se trochu opodál, dlouze se jí podíval do očí, obrátil se a jeho stín se v pár vteřinách ztratil... Stála na místě a dlouho se mlčky dívala do té černočerné tmy. Její oči se zalily slzami, uvědomila si, že ho v jednom kratičkém okamžiku ztratila...

---