Bez názvu II.

Bílý vlk na Měsíc vyje, Tvoje srdce rychle bije, do hlavy Ti žene krev, dochází Ti skoro dech. Utíkáš co síly stačí, dopředu Tě stále tlačí, vědomí že dohání Tě, už nemáš sílu, moje dítě. Nevidíš ji, je tam přece, chvíli v lese, chvíli v řece, že Tě chytne, to už víš, přesto se jí nebojíš. Uděláš už jen dva kroky, vteřina teď trvá roky, cos' nestihla už je pryč, otevírá bránu klíč. Jako ve snách vešlas’ do ní, slyšíš jen jak zvony zvoní, shora vidíš celý svět, ještě chtěla bys říct mnoho vět.

---