Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTo je můj boj
Autor
smokrew_b8ie
Autorova předmluva k prvnímu vydání Všem, kterých se to týká Tato kniha vychází z takřka deníkových poznámek, jsou zde teoretické úvahy o významu svobody, chaosu, a člověka vůbec, omezeného „zákonem paradoxu-deus ex machina“, jak jsem problém nazval, a můj úspěšný plán vzestupu k moci včetně dokumentace. Chci objasnit význam diktátu v moderní době, a tím se i tak trochu ospravedlnit. Upřímně Váš Milovaný diktátor
1.Kapitola
Paradox, deus ex machina
Zajisté každý, alespoň trochu z těch vnímavějších, si musel někdy všimnout, že se často věci nedějí zrovna tak, jak by se jim zdálo být přirozené. Však opak je pravdou, obraz je dokonalý, to oči diváka nedokáží zachytit problematiku takového obrazu(* 1) v celém jeho rozsahu. A ani nemohou, nejsou přirozeně vševidoucí. Nedokáží vnímat čas budoucí, přítomný zároveň s minulým, nedokáží argumentovat množství proměnných(*2).
Tady je nutno si uvědomit malost a ubohost jedince, jeho nesčetné nedokonalosti.
Na celé naší zemi vše živé zápasí o život, zabíjí druhého pro své přežití. Z tohoto hlediska mají lidé v sobě něco výrazně odlišného, s vývojem jejich společenství si začínají uvědomovat, že se zabíjet vlastně nemusí-dokáží-li vyřešit napjatou situaci jinak, a chápou akt smrti, ať už vraždy, nebo zabití, jako negativní. A zde jsme u prvého výrazného paradoxu, ukažte na člověka, který by byl šťasten, že je válka. Rozhodně nikdo psychicky zdraví. A přesto se válčí. Ano, nutné poznamenat, zlu se musí odporovat za každou cenu, i násilím. V tomto případě se zlo a dobro liší jen tím, že dobro zabíjí z nutnosti a je si plně vědomo mravních a křesťanských ideálů. Nikdo nemá právo vzít život druhému, ale na druhou stranu, je povinností každého slušného člověka zlu čelit a nenechat se jím ovládnout.
Lidé jsou nedokonalý, neumí a ani nemohou být bezchybní, tedy nedovedou být absolutním dobrem, ale můžou se o to snažit, pokoušet se a znova a znova se učit. Přiblížit se.
Jak napsal jeden středoevropský básník z období klasicismu: „Na světě není náhod, ale jejich jsme oběťmi…“ Tato citace vystihuje pocit člověka plynoucí z nejednoznačnosti jakéhokoli tvrzení i faktu. Některá slova ztratila během času význam, nebo jim byl význam zcela pozměněn. Pravda se stává čím dál více neuchopitelnou, a jedinec se tak dostává do střetu množství zájmů a tlaků. Toto napětí vzniká z přesvědčení, ostatních jedinců, pro jejich, a to výlučně, pro jejich „pravdu“. Taková „pravda“ však postrádá objektivní skutečnost, je jen domněnkou, nebo přesvědčením, nebo jen touhou po zisku-moci,…
V naši demokratické společnosti zabředáváme proto tím více do byrokracie nemohouce najít společný jednoduchý kompromis. Vymýšlíme neustále nová pravidla, nové zákony. Důsledkem je velmi pomalý společenský růst a vývoj.
Paradox však není ani popření přímé úměrnosti, je jevem přesahujícím lidské chápání a překonávajícím všechen důvtip. Je nevyzpytatelným jevem, je to deus ex machina.
*1(říkejme tak probíhajícímu běhu určitých věcí)
*2(použijeme-li této matematické metafory pro označení věcí fyzických)