Soc. vyloučení vs romská ghetta

Sociální vyloučení vs. Romská ghetta

Je škoda, že Romano hangos slouží k vylívání srdíček skalních fandů klubu "Přátel romské kultury".

Jak jinak nazvat ty, kteří jsou schopni napsat toto, na obhajobu svého etnobyznysu : Mezi řádky se čtenář dozvídá, že vlastně Romové jako etnikum neexistují, a to navzdory všem doložitelným prvkům, které činí etnikum etnikem a národ národem: v případě Romů je to po staletí nenormovaný jazyk se spoustou dialektů, spojených společnými jazykovými prvky, a kultura bezpochyby velice bohatá na tradice. Nedávno se mi bohužel naskytla příležitost přesvědčit se, jak tato ideologie funguje v praxi, jak je nebezpečná, když ji propagují vedoucí úředníci magistrátu. 

Jana Kabeláčová se ve svém článku píše: Na plzeňském magistrátu jsem se dozvěděla, že Romové neexistují. Formálně tedy pouze ti, kteří se oficiálně přihlásili k romské národnosti při sčítání lidu. Že úřady berou v potaz spíše oficiální statistiky, se člověk dozví i jinde, ale zajímavé je následující. Při komunitním plánování sociálních služeb v Plzni, na němž se Tomáš Hirt velice aktivně podílí, byla vytvořena pracovní skupina sociálně vyloučených. Ve městě totiž podle oficiálních prohlášení nejsou romská ghetta, pouze sociálně vyloučené čtvrti (ve skutečnosti jich je několik), sociálně vyloučení se bez problémů chodí večer bavit do klubů (mladí Romové nemají kam jít, většinou je vyhodí), prostě tam nejsou žádné problémy – romská komunita vlastně neexistuje. A proto nejsou peníze pro romské organizace; pouze pro ty, které se zabývají prací se sociálně vyloučenými, což se zdá být jedinou platnou kategorií lidí v sociální tísni. [http://www.romanohangos.cz/clanek.php?id_clanek=2262]

Měl bych jen jednu otázku na Janu Kabeláčovou a to: "Kdo je podle Vás Rom, ten který se přihlásí k romské národnosti nebo ten , který je snědý?"

Použiji-li slovní spojení autorky : „Čtenář se mezi řádky“ dozvídá, že podle Jany Kabeláčové je Rom každý , kdo je tmavší nebo žije v sociálním vyloučení a vezmu-li to do extrému ... občan zde nemá na výběr si svobodně zvolit svou etnickou příslušnost resp. národnost. Což použiji-li další oblíbené spojení romistů a jim podobným : "...to už tady jednou bylo, ne?"

Proč je adekvátnější či korektnější používat pojem sociální vyloučení místo termínu romské ghetto?

Odpověď je jednodušší než se zdá. Přeci ti, kteří žijí v ghettech (vyloučená lokalita) nejsou jen Romové ... spolu s nimi tam žijí Ukrajinci, Češi, Slováci apod. Co je ale nejzajímavější? Ti, kdo tam žijí (mám na mysli "Romy") jsou většinou příslušníky svých rodů (příbuzenských sociálních sítí) než příslušníky jednoho, (po staletí porobovaného) národa. Tito lidé sebe nenazvou Romy ale identifikují sebe a ty druhé podle lokalit , kdy žijí a podle názvů rodin. Proto termín "romská ghetta" je minimálně nevyhovující a maximálně zavádějící.

Teď bych se na okamžik vrátil k pojmu "Kultura chudoby". Jak už asi každého napadne je to právě kultura chudoby, která spojuje osoby, etnika, národy, které v sociálně vyloučených lokalitách (v ghettech). Je to právě ona kultura, která je adaptací na život v chudobě. Proto v "Plzni nejsou Romové, ale jen občané města Plzně, kteří si svobodně podlé své nejlepší vůle sami rozhodli, jestli se budou hlásit  romské, ukrajinské nebo inuitské národnosti." Město Plzeň tak logicky neřeší romskou nebo jinou otázku s etnickým přívlastkem ale řeší sociální problém. Důvod je prostý, protože neplatí "romský problém" = " problém chudoby". Sám pracuji v jedné neziskové organizaci, zabývající se prací s neorganizovanou  mládeží ze sociálně vyloučených lokalit. 90% uživatelů služeb se identifikuje jako Cigán, Vlachoun, Světskej, zatím se mi nikdy nestalo, že by přišel uživatel služeb, který by sebe nazval Romem. Zbývající procenta tvoří děti, které se identifikují jako Češi. Jsou to většinou kamarádi uživatelů služeb, kteří tvoří již zmiňovanou 90% většinu. Proč tedy nazývat nízkoprahový klub romským, když do něj žádný Rom nechodí? To jestli já identifikuji 99% dětí za Romy, je jen a jen můj stereotyp, či – chcete-li – osobní předsudek. Přeci to nejsem já, kdo určuje kdo kým je či není! (Anebo chce paní Kabeláčová tvrdit, že ví lépe, než lidé v ghettech, kdo že jsou zač?)

Na to, jestli v Plzni existuje romská komunita, mohu napsat z vlastní zkušenosti, že komunita fungující na bázi solidárních sítí mezi rodinami existuje. Vždy jsou to příslušníci rodů, obyvatelé určitých částí města apod. kteří tvoří komunity, které jsou vůči sobě nevraživé  ... nikdy to nejsou "Romové" ve smyslu jedné komunity jednoho národa, jednoho etnika. 

V čem vidím problém lidí, kteří by nejradši lidi žijící ve vyloučených lokalitách nazvali Romy, je jejich neschopnost se zříci svých předsudků a hlavně toku peněz, které tyto nebezpečné předsudky přinášejí. Všude a stále vznikají nová a nová romské sdružení, která podporují romskou mládež, mě by jen zajímalo, jak zřizovatelé zjišťují zda se jedná o Romy či o "ty Druhé". Ve většině případů je přitom situace taková, že  zřizovatelem je "profesionální" Rom, který zaměstnává příslušníky své rodiny (většinou nijak nekvalifikované " „resp. kvalifikované výhradně romským srdíčkem a velkou dávkou romipenu“  a síť odběratelů poskytovaných služeb takového zařízení tvoří nejčastěji příslušníci zřizovatelova rodu, rodiny, fajty ....prostě osoby nějak spřízněné (nejčastěji příbuzensky) se zřizovatelem. Neptám se ani tak po smyslu takového zařízení jako po kvalitě nabízených služeb, ptám se po standardech takového zařízení a jejich dodržování. Dalo by se říci, že v Plzni na tyto otázky našli odpovědi a proto, jak píše Jana Kabeláčová : Magistrát staví na odiv, že je vůbec zavedl. Nemusel, ale z vlastních zdrojů shromáždil dostatek financí, aby učinil krok k „modernizaci“ sociálních služeb. Jak však služby modernizovat a zpřístupnit je pro všechny, pokud existuje pouze kategorie sociálně vyloučených, nikoli romská komunita? Odpověď je přitom nasnadě – „No přece právě tím“.

Tímto se vracím k citovanému článku otištěném v Romano hangos Jany Kabeláčové nazvaném jednoduše Komentář ...uplatnění teze "kultury chudoby" v praxi.

Jak autorka na konci svého článku píše : Pokud EU uznává existenci romské komunity a její specifické potřeby, není možné, aby úředníci v čele s neosvícenými „akademiky“ veřejně hlásali tuto kacířskou myšlenku a aplikovali ji v praxi.

Já bych svůj příspěvek ukončil podobně. Pokud žijeme v demokratickém a svobodném světě není možné, aby byli lidé svévolně označováni podle kategorií dotyčným cizích či dokonce neznámých, ale nazývat je tak jak se sami chtějí nazývat. Nahlížet na člověka jako na svobodného občana, který má svá práva a povinnosti.  Jediným a pro mě korektním kategorizováním lidí je podle místa, kde žijí.

Pokud tyto principy občanské svobody neuznává EU, je dobře že tyto principy uznává aspoň plzeňský magistrát :-)

                                                                                                                 Antonín Ferko