Aréna

Stál jsem ve své cele a pozoroval, jak davové šílenství v aréně vrcholí.
Svými čtyřmi předníma tlapami jsem svíral zavřené dveře a napjatě sledoval ukazatel času.
Ještě minuta osmnáct vteřin.
Jazykem jsem pomalu oblizoval tesáky v tlamě a ocelově modré šupiny na zátylku se mi nervózně ježily jak nikdy předtím. Občas jsem švihnul mohutným ocasem přes ocelové tyče arény.
Kovový osten na konci ocasu pronikavě zaskřípal a ohnivé jiskry na vteřinu ozářily podlahu. Bouřlivé výkřiky fanoušků nebraly konce. A když jsem k tomu vydal ze sebe mohutný řev a zatřepal dveřmi cely, zdálo se, davy fanoušků vytrhají ochranné ocelové mříže arény. Mohutný pterodaktyl v protější cele bičoval křídly do mříží a ocelové hroty na koncích křídel vytvářely doslova ohňostroj. Zahnutými drápy metal piliny na všecky strany.
Jen škorpión seděl bez hnutí. Klepeta měl v klidu zavřená na zemi a pronikavě žluté oči neustále tikaly z pterodaktyla na mě a zpět.
Ocas s jedovatým bodcem výhružně zdvíhal nad hlavu.
Zazněl gong a dveře prudce vyletěly nahoru.
Zabral jsem zadníma nohama a obrovským skokem jsem se ocitl uprostřed arény.
Z hrdla se mi samovolně vydral mohutný řev a ocasem jsem prudce švihl okolo sebe. Ocelový osten zasekl v letu pterodaktyla, který se na mě řítil a mrštil jím o mříže arény. Vrhnul jsem se na něho celou vahou svého těla. Seknul po mně svými ostrými drápy a prudce se vznesl nahoru. Odrazil jsem se od mříže a dlouhými skoky jsem překonal celou arénu, abych zmapoval situaci a zjistil, kde stojí škorpión.
Pruh stínu mi přeběhl přes oči.
To stačilo k tomu, abych rychle odskočil a předními tlapami zachytil ocas s jedovatým bodcem.
Instinktivně jsem zabořil tesáky do článku hned za bodcem a prudce zatřepal hlavou. Tesáky sklouzly jak po ocelové desce, ani šrám nezůstal.
Švihnul jsem ocasem směrem k jeho hlavě, ale prudká bolest mi projela ocasem.
Podařilo se mu zachytit můj ocas klepetem a začal ho drtit obrovskou silou.
Z hrdla se mi dral mohutný řev. Diváci propukli v davové šílenství a mlátili do ocelových tyčí arény. Skandovali: „ZAB HO!! ZAB HO!!...“
Zkoušel jsem švihat ocasem na všecky strany a snažil se uvolnit z bolestivého sevření.
Jen tak tak jsem uhýbal jedovatému bodci, kterým se mě snažil zasáhnout. I přesto jsem zaslechl svist křídel, který se rychle blížil. V okamžiku jsem se otočil na záda a všemi čtyřmi předními tlapami jsem prudce odrazil střemhlavý nálet pterodaktyla.
Ten celou svoji vahou dopadl na škorpióna a srazil pod sebe nebezpečně vztyčený ocas s jedovatým bodcem. Podařilo se mi vyrvat ocas ze sevření.
Otočil jsem se a vší silou jsem zatnul tesáky do článku těsně za klepetem, které drželo můj ocas. Vytrvale jsem začal třepat hlavou, až mi zelená tekutina začal stříkat do očí a klepeto mi zůstalo na zemi. Chrčivý pískot, který vydával škorpión, vyburcoval diváky k dalšímu návalu šílenství.
Chvíli jsem přestal kontrolovat situaci a přehlédl jsem další útok pterodaktyla, který se mezitím odrazil od škorpióna a zmizel pod stropem arény. Jeho žluté zahnuté drápy se mi zaryly bolestivě do hřbetu. Cítil jsem, jak mě obrovská síla zdvíhá ze země. Byl jsem se úplně bezmocný. Silným zobákem mě kloval do hlavy, až jsem začal ztrácet vědomí. Začal se snášet směrem ke škorpiónovi. Ten nebezpečně máchal jedovatým bodcem. Velice rychle jsem pochopil jeho hru a vyhodnotil jsem svoji situaci.
Bičoval jsem ocasem kolem sebe, ale nebylo mi to nic platné. Prudkým úderem tlapy do mříží se mi podařilo vyvést pterodaktyla z rovnováhy. Prudce se zakolíbal a to mi stačilo, abych se všemi čtyřmi předními tlapami pevně zachytil mříží. Pterodaktyl škubnul ale v drápech mu zůstaly viset pouze cáry moji kůže. Několikrát máchl křídly a prudce se vznesl ke stropu, aby se přichystal na další útok. Síly mě začínaly opouštět a za hrozného skřípění drápu o železo jsem sjel až k zemi.
Ve vteřině u mě stál škorpión a černé obrovské klepeto zachytilo moji přední tlapu, která se právě dotkla země. Šílená bolest mi projela do mozku. Tlapa zůstala v jeho klepetu a urychleně začal couvat. Stačil jsem ještě odrazit bodec zdravými tlapami a celou vahou jsem mu skočil na hřbetní krunýř. Zdravými tlapami jsem se pevně zachytil jedovatého ocasu a mohutnými drápy na zadních nohách jsem se snažil servat mu ochranný krunýř a dostat se na měkké maso.
Ze zbytku tlapy mi vystřikovala krev a cákala škorpiónovi přímo do očí. Aspoň něco...
Prudký náraz z boku mě srazil na zem a obrovská krvavá díra se mi otevřela na boku. Pterodaktyl mě srazil zobákem k zemi a snažil se prudkým manévrem korigovat oblouk a nabrat výšku. Už jsem ani nevnímal bolest, jen touha po pomstě byla pořád větší. Ve vteřině jsem se odrazil od mříží a stačil zachytit nebezpečné klepeto do tlamy. Volnou přední tlapou jsem švihnul po pterodaktylovi a zatnul drápy do jeho křídla. Celou svoji silou jsem strhnul pterodaktyla na sebe a to mi zachránilo život. Škorpión už nestačil zastavit švih ocasu a jedovatý osten se prudce zabodnul pterodaktylovi do krku. Bolestivý pískot mi rval uši. Diváci v aréně šíleli, mlátili do mříží plechovkami a snažili se je prohodit do arény. Na nic jsem nečekal a zbylými tlapami jsem se zachytil jeho krku a vyhoupl jsem se mu na hřbet. Věděl jsem, že to už je zbytečné, ale vztek mě úplně ovládl. Ocasem jsem mu bičoval záda a vytrhával kusy kůže i z masem. Hlasitě pištěl a rychle nabíral výšku. Prudce se v letu vrhal na mříže a snažil se mě setřást. Zatnul jsem mu drápy co nejhlouběji do masa. Když jsem si byl jistý, že nespadnu, zaklonil jsem hlavu dozadu a skoro celou energii jsem vydal do mohutného demonstračního řevu. Po očku jsem pozoroval diváky.
Tři vteřiny ticha... a pak se zdvihl nepopsatelný řev a davové šílenství.
Pomalu jsem sklápěl hlavu s rozevřenými čelistmi.
Mohutně jsem se nadechl a zatnul tesáky do tenkého krku. Teplá krev mi stříkla do krku a stékal po bělostných tesácích na moji hruď.
Ještě chvíli divoce v agónii vrážel do mříži a pak tělo najednou změklo a řítilo se střemhlav k zemi. Nestačil jsem vytáhnout zatnuté drápy z jeho hřbetu. Jen jsem zahlídl, jak se podlaha rychle přibližuje a dole pobíhá škorpión s nebezpečným bodcem a jedním klepetem.
Přistání nebylo tak hrozné, naštěstí jsem dopadl na jeho tělo. Škorpión už čekal a snažil se mě zasáhnout bodcem. Prudce jsem bodec odrazil tlapou, opět bolest v levé tlapě. Klepeto jsem už nestihl odrazit a další tlapa zůstala ležet na zemi. V návalu bolestivé zuřivosti jsem švihnul prudce ocasem a bodcem na konci jsem škorpióna zasekl přímo za hlavou.
Druhým švihem jsem ho přitáhl k sobě a....
Prudká bolest mi projela hřbetem.... bodec...
Věděl jsem, co to znamená...
Ve vzteku jsem zařval a zatnul tesáky do krunýře za hlavou.............................
.....................................................................
Probudilo mě příjemné světlo a šumění ventilátoru.
Kolem pobíhali doktoři v bílých pláštích a u moji postele seděla příjemná paní doktorka.
„Jak se cítíte...?? ...................... Mám žízeň.
To je normální, musíte ještě vydržet, proměna není ukončena.“
Zdvihl jsem hlavu a snažil jsem se prohlídnout si tělo. Nanoroboti odvedli perfektní práci jako vždy. Vypadal jsem stejně jako předtím. “Spokojen??“ Zeptala se doktorka.
“Jistě Manželka by mě asi domů nepustila, kdybych přišel s šesti tlapami...“ Srdečně se zasmála.
Na dalších postelích leželi bývalý škorpión a pterodaktyl.
Pterodaktyl byl ještě napůl pták, u toho modelu to nanorobotúm trvá trochu déle.
Škorpión už byl zase člověk a usmíval se na mě.
„Tak co, stačilo ti do třetice??“
Zašklebil jsem se. „Příště budu já škorpión, ty pořád vyhráváš....“
Odvětil: „Když ty si moc zbrklý a necháš se zaslepit vztekem a to je tvůj konec...“
„Asi jo, ale už se těším na pivo, docela mi vyhládlo.......“
Slyšel jsem, že mají dostat nové modely… třeba ….