Správná věc

Přišel večer. Rychle, bez varování, jak tomu v těchto šířkách bývá zvykem. To ale ještě v žádném případě neznamená, že je vše ztraceno, ba právě naopak. Může se stát, že vše proběhne naprosto hladce, že se to bude podobat spíše jakémusi nočnímu randevous. Ovšem eventualita předpokládající naprostý zmar nadcházejícího podniku se před zraky všech zúčastněných rýsovala jako temná hrozba. Rozumně uvažující člověk by se pak asi ani nenamáhal rozlišovat mezi touto "eventualitou" a prostou skutečností, které již nemohlo zamezit zhola nic.

A přesto vyrazili, milosrdná rouška noci je zbavila trapné povinnosti vyžadující odhodlané výrazy, sevřené rty a rázné pohyby. Poručík nařídil zachovávat naprosté ticho, ač byli od nepřátelského území vzdáleni ještě notný kus cesty. Po pěti minutách neveselého postupu usínající krajinou však znejistěl a sám sebe se ptal, jestli by nebylo vhodnější naopak pobídnout své muže k občasné konverzaci, která by uvolnila houstnoucí atmosféru a alespoň trochu tak rozptýlila jejich narůstající obavy.

Dlouhou dobu se nic nedělo, muži se s obtížemi proplétali nepřívětivou džunglí, dýchající jim do tváří svůj žhavý chlad a neskrývané opovržení. Byli příliš zkušení a otrlí na to, aby je nadmíru znervózňovaly zvuky, které v noční džungli tak krásně vynikají a které by náhodného návštěvníka zcela paralyzovaly.

Džungle se ukládala ke spánku stejně, jak tomu činila již tisíce let, a ani trosky letadel, narychlo vybudovaná palebná postavení a spousta naftových skvrn v jejich, kdysi křišťálově průzračných, jezírkách ji z tohoto stereotypu nemohly vyvést. Dorůstající luna s údivem pozorovala denní tvory, kteří namísto, aby sbíraly síly ke svému každodennímu zápasu o přežití, sveřepě postupovali kupředu, nehledíce na terén ani zdánlivě neprostupný lesní porost.

Plán byl vypracován do nejmenšího detailu, každý věděl, co je jeho úkolem a co se od něj očekává. Právě teď ale nikdo nemyslel na nadcházející okamžiky. Všichni víceméně tušili, že na nich již nic nezáleží, že oni zklamat nemohou, tak šli beze slova za poručíkem, pokradmu si svítícím na malý kompas a mapku, a přemýšleli o tom, jestli...

Major Morrison rozpačitě zaklepal na dvířka poloshnilé chatrče, sloužící jako provizorní příbytek vrchního velitele na ostrově, plukovníka Tuffa. Nikdo mu neodpověděl, zaklepal tedy ještě jednou a poté se ještě rozmrzeleji než předtím znovu prošel nevysychající kaluží před hlavním velitelstvím.