Když se řekne podzim, na mysl mi vyvstane fantastická kompozice barev. Dokázala bych se jimi kochat v záři zacházejícího slunce navěky. To, jak se všechny úžasně doplňují a společně podněcují ty nejmelancholičtější pocity. Podzim mi vůbec přijde jako období plné melancholie. Při procházce cítíte ve vlasech ledový vítr, a zároveň v zátylku teplé slunce. Pod nohama vám šustí spadané listí a další se k němu přidává po krátké cestě lesním ovzduším, kdy si s ním pohrává vánek babího léta.
Příroda se po létě ukládá k odpočinku. Je to, jako když si před spaním čtete knížku. Náročný den za vámi a cítíte, jak vám celé tělo slábne. Odložíte knihu tak, jako stromy odloží své listy a oddáte se slastné krajině snů zrovna tak, jako se přehoupne listopad v prosinec a vše pokryje bílá peřina. Zima však letos nemusí spěchat. Užijme si podzim v celé jeho kráse.
Ačkoliv mám podzim velmi ráda, už několik let se mi nedaří vychutnat si jej tak, jak bych si přála. Melancholii se snadno poddám a ne vždy je to snadné. Letos je pro mne podzim spojen se spoustou zklamání a smutku. Sotva začal, už se podepisuje na mém životě. A věřím, že nejenom na mém. Znám spoustu lidí , pro které toto roční období představuje konec naděje. Příroda jakoby ztrácela sílu jít dál a všemu se po dlouhém boji poddá. Zima je jakoby trest za onu slabost. Mráz zahalí vše, co předtím zářilo zdravím a sílou. Jenže nezapomínejme, že po zimě přijde jaro! To nejkrásnější roční období plné nových zítřků. Máme chuť do všeho skočit po hlavě. Vždyť je zase krásně, lesy se zelenají a dny prodlužují. Jenže na to si nějaký ten pátek budeme muset počkat.
No a vidíte, stejně jde i lidský život. Zasazuje různé rány, ale i když krvácejí ještě dlouho poté, jednou se zahojí. Bolest odezní a přesto, že jsme připraveni na nové údery, v koutku duše doufáme, že k nám příště bude osud milosrdnější. A bude. Věřte, bude. Jako po zimě přijde jaro, tak po utrpení přijde úleva a nová naděje. Jen vše přežít a nepřestávat doufat. Protože naděje umírá poslední, toť mé heslo :o)
Písmák