Tobogán

„Jedém! Juchuchů! Juchajdá!“ volají děti na tobogánu.

Nic zvláštního se neděje. Je celkem slunečný jarní den. Teď je chvíli ticho, děti asi zmizely pod hladinou bazénku, do kterého tobogán ústí. Je nějak dlouho ticho. Pak se ozve křik: „Pane učiteli, pane učiteli, von .. Karásek zmizel.“

Malátná postava dlouhána se zvedne. Je vyděšený.

„Jak zmizel, kde zmizel?“

„No, von jel s náma dolu, nohama napřed, drželi sme se jeden druhýho – von se mě držel za nohy a jel první – a najednou, asi uprostřed toho tobogánu, zmizel. Sem si myslel, že se pustil, ale v bazénku nebyl.“

„A prohledali jste ten bazének důkladně?“

Dlouhán běží na to místo, tam už je polovina IV.B, která má plavání a hledá. Připojuje se k nim, nicméně Karásek tam není. Zkoumá odtok – je malý, tam by se nevešel.

„Prosím, pane učiteli, já to zkusím projet, třeba se tam někde zasek“, hlásí se Malík.

„Nápad je to dobrý, ale zrealizuji ho sám – stačí, že jsme přišli o Karáska.“

„A, pane učiteli, co máme dělat, když taky zmizíte.“

„V takovém případě volejte 158. Ale já nezmizím.“

Učitel mužně vybíhá celé kamenné schodiště. Odrazí se – a jede. Cestou kouká po stromech – jestli náhodou na některém nevisí Karásek pověšený za ruce. Nevisí.

Začíná se bát. Tak & teď taky zmizí.

A nepřál si to vždycky trošku? Nebyl zvědavý, co je, když není? A navíc, takhle nevysvětlitelně zmizet, to zanechá spoustu otázek, na které bude třeba odpovědět a tím pádem bude víc odpovědí. A to si vždycky přál, když svoje žáky zkoušel.

Tak! Těší se, až zmizí! Tím zmizí i jeho odpovědnost! (Ejchuchů!)

Á – není už pozdě? Konec tobogánu se blíží … zmizí ještě? Nezmizí! A co když nezmizí? Celá jeho báječná neexistence nebude!

A už je tu ba-zé-nek.

Panebože, já jsem nezmizel. Ani ho nenašel. Vždyť já se ani nedíval!

Vylézá z bazénku. Děti se na něj dívají. Všechny děti se na něj dívají … počkat, je mezi nimi i Karásek!

„Co tu děláte, Karásku, jakože jste nezmizel?“

„Prosím, já jsem si byl odskočit.“

„Aha.“

„Ale jestli chcete, tak já klidně zmizím. Možná by to tak bylo lepší …“

„Ve volném čase si mizte jak chcete, ale ve škole NE! Jasné? A teď alou do šaten, máte toho za dnešek dost!“

Děti klušou směrem k šatnám, učitel se rozhlédne napravo, nalevo a – zmizí.