Některou noc...

Podivné období v mém životě. 8 let zpět. Spousta alkoholu, cigaret, reprodukované muziky, depresivních nálad a podivné touhy něco psát. Výsledkem budiž mikrosoubor povídek "Inspirujíc se hudbou". Toto je jedna z nich.

Zatuchlý kamrlík na předměstí. Snažím se rozchodit svůj obstarožní psací stroj.
Prší... Mokrá nálada je k psaní nejlepší. Posloucháte jak kapky deště dopadají na parapet a snad jen úplného pitomce by nic nenapadlo.

Nepostrádám chuť a elán. Ale zrovna mě nic nenapadá.
Nevadí. Jsem zvyklý psát i když mě nic nenapadá. Dám si něco k pití. Při míchání nápojů se mně honí hlavou spousta skvělých nápadů. Málokdy je však dokážu zachytit.
U ostatních lidí mě jejich neschopnost štve. U sebe jsem se rozhodl tuto vlastnost tolerovat.
Nakonec mám dost času. Nejdůležitější je vymyslet název. Určitě to znáte. Ten text může být nakonec parádní pitomost, ale dobrý název... To je panečku jiná! Hned to celé vypadá líp.
Jenže dnes to bude složitější i s tím názvem.
Což takhle.....?....ale ne, to je hloupé.......nebo třeba....., ale to se taky moc nehodí...

Sedím a poslouchám zvuky za oknem mého ateliéru. Déšť ustává.
Mám to! Bude se to jmenovat "Některou noc...".
Ubíhají minuty a já zírám na bílý list papíru ve stroji. Po stěně běží světla aut a končí svou dráhu v rohu místnosti těsně nad pohovkou.
Vstávám.
Sprchuji se a čistím si zuby.
Uléhám na postel a zhasínám lampu.

Některou noc se prostě nic neděje.

---