Beethoven

Beethoven

V Měsíční sonátě a vínku plavu

Ta monumentálnost vábí převelice

Srdce mi buší a cítí tu sílu

Silných i jemných úderů do piana od srdce

Ta vlídnost přichází, ta božskost

Rozezníváním se prvních tónů

S výpovědí za všechnu tu zlost

A kypřící energií nezkrotnou

Pro tu lásku jedinou

Jak jehla snímá černou desku

Tak mé uši se spínají v stesku

Ta krása mě snad srazí na zem

Tak ať, ať srazí blahem

Když Mistr sonátu dohrává

Srdce mi smutkem tepat přestává

Po vší té nádheře a snění

Čas přichystal mi opět života bdění